Článek
Dnes budu asi trochu střílet do vlastních řad, neboť jsem byl celý život zaměstnancem a nikdy ne zaměstnavatelem. Zároveň jsem ale pracoval na pozicích, kdy jsem měl řadu zaměstnanců podřízených a moje odpovědnost za firemní majetek byla o to vyšší, protože jsem ručil za bezchybný provoz.
V české společnosti dosud rezonuje přísloví z dob minulých - „Kdo nekrade, okrádá rodinu“. I když krádeže způsobené zaměstnanci měly být „teoreticky“ trestány tvrději než krádeže od někoho jiného, realita byla mnohdy jiná. Lidé kradli majetek podniku, popř. si „vypůjčovali“ vybavení, které mnohdy už nevrátili. Často tak konali s pocitem, že vlastně okrádají stát, s jehož politikou nesouhlasí, a to je vlastně ospravedlňuje. Krádeže státního majetku také často vyplňovaly deficit na trhu jako takovém a řada odborníků se shoduje, že by bez těchto krádeží tehdejší systém možná ani nevydržel fungovat.
Kradlo se všechno, od kancelářských potřeb až třeba po cihly, využívala se stavební technika a nářadí. V mnoha případech to bylo společensky tolerováno a je možné, že i stát nad tím úmyslně přivíral oči. Znám řadu starších lidí, kteří prožili většinu života za minulého režimu, a mají doma ještě i dnes „nasyslenu“ řadu věcí, které odcizili ve svém dřívějším zaměstnání, zejména pokud pracovali někde ve fabrice. Možná to znáte taky - zajdete do sklepa a tam jsou ve sklenicích či krabičkách nastřádány vruty, šrouby, matičky, šroubováky apod. Někteří z nich v tom stále pokračují i dnes - tu seberou na úřadě propisku, která nebyla připevněna šňůrkou, tu vezmou o sáček na rohlíky víc, protože by se doma mohl někdy k něčemu hodit. Už to sice není okrádání zaměstnavatele a sáček na rohlík je svým způsobem „zdarma“ tak jako tak, ale pořád je to neoprávněné přivlastnění majetku někoho jiného. Nedovolím si tyto lidi nijak soudit, doba asi byla taková, jaká byla a lidé si tehdy museli poradit všelijak, i když viděno dnešní optikou, je to čistokrevné okrádání zaměstnavatele. A tento celoživotní přístup a nedostatek všeho „zmačkal“ vnímání těchto lidí, že i dnes, kdy máme relativně hojnost všeho (ovšem ne každý na to má), mají potřebu si takto přilepšovat a „zajišťovat se“ pro případ, že by bylo zase hůř.
Abych to však nepřisuzoval jen starší generaci, podobný přístup si bohužel osvojila i řada lidí, kteří již vyrůstali nebo prožili většinu dosavadního života v demokratickém Česku.
Kradu, kradeš, krademe…
Nejdřív si řekněme, co je to krádež. Jedná se o úmyslné odcizení majetku, který patří někomu jinému, v tomto případě zaměstnavateli. Může se jednat jak o hmotný majetek (vybavení, suroviny, zboží, peníze…), tak i nehmotný (know-how, tajná data jakékoliv povahy apod.). Za krádež se dá v přeneseném významu slova považovat i čas, který zaměstnanec stráví ve své pracovní době mimopracovní činností - zaměstnavatel mu platí za tento čas a práci, kterou měl vykonat, zaměstnanec tuto mzdu přijímá, ale už nevykoná protihodnotu - výkon práce, za nějž je placen.
V případě hmotného majetku můžeme asi odlišit drobný majetek nevalné hodnoty a ostatní majetek. Za drobný majetek nevalné hodnoty považuji různé zbytky z výroby, drobné reklamní předměty, propisky, zbytkové šroubky, kancelářský papír, igelitku apod. Někteří zaměstnavatelé tiše tolerují, že si zaměstnanci tyto drobné předměty přivlastňují, zejména pokud se jedná o něco, co by třeba bylo stejně vyhozeno nebo nevyužito, popř. jde opravdu o předmět tak nízké hodnoty, že jim to nestojí za řešení. I v takovémto se však jedná o krádež.
V případě krádeže ostatního majetku je věc zcela jasná a asi se nenajde žádný vlastník firmy, který by byl ochoten něco takového tolerovat. Bohužel, i přes veškerá opatření může ke krádežím docházet a zaměstnavatel nemá leckdy možnost, jak takového zaměstnance odhalit, popř. jde o složitý a dlouhodobý proces.
Prevence je základem. Při výběru nového zaměstnance si může vyžádat výpis z rejstříku trestů. Nicméně čistý rejstřík ještě neznamená, že se jedná o slušného a poctivého člověka.
Dalším krokem v prevenci je stanovení bezpečnostních postupů, jako jsou např. namátkové kontroly zaměstnanců při příchodu a odchodu z pracoviště, vypracování bezpečnostních směrnic, školení, stanovení odpovědnosti za majetek apod. Řada podniků disponuje i kamerovým systémem, který hlídá jak zákazníky, resp. kohokoliv „zvenčí“, tak i vlastní zaměstnance. Zaměstnanci i všechny osoby pohybující se v daném areálu (prodejně, továrně…) však na přítomnost kamer musí být upozorněni (ale zaměstnavatel nepotřebuje jejich souhlas s umístěním). Při sledování personálu musí dodržovat i zásady GDPR. Pokud by chtěl nainstalovat kameru tajně, může tak učinit pouze za konkrétních podmínek (např. při spolupráci s policií) a jen na nezbytnou dobu.
Kromě hmotného majetku může zaměstnanec zcizit i peníze, které patří zaměstnavateli. Může se jednat o odcizení tržby, poukázek, výjimkou nejsou ani finanční machinace některých účetních nebo zneužívání firemní platební karty pro soukromé účely.
Krádeže se však nemusí týkat jenom hmotného majetku či peněz - může jít i o krádeže dat, a to dokonce za účelem jejich předání konkurenci a tím může dojít k poškození zaměstnavatele dvakrát - odcizení dat jako první poškození a možnost zneužití těchto dat konkurencí jako druhé poškození. Leckdy taková krádež předčí svojí výší i krádež hmotného majetku.
Odhalení zaměstnance, který se dopouští této nezákonné činnosti, není v mnoha případech vůbec snadné. Uvádí se, že odhalení zloděje mezi zaměstnanci trvá v průměru rok až rok a půl. A to ještě za předpokladu, že zaměstnavatel včas zjistí, že o majetek přichází - k tomu může dojít na základě inventury, kontroly hotovostního zůstatku, účetních auditů… A dokonce ani odhalení konkrétního člověka ještě není definitivní výhrou. Zaměstnavatel musí postupovat podle jasně stanovených kroků (tzv. disciplinární postupy, které však mnoho menších podniků nemá vůbec zavedené, což může situaci zkomplikovat) a též zvážit, zda by měla být přivolána policie. Kvalitně vypracované disciplinární postupy zaručí, že se zaměstnavatel vyhne možným právním rizikům.
Ve většině případů, kdy je zaměstnanec usvědčen - vina musí být jednoznačně prokázána, dochází k okamžitému rozvázání pracovního poměru. Výše škody nemusí být vůbec brána v potaz - i v případě drobné krádeže a minimální škody dojde totiž k narušení důvěry mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, což samo o sobě může být také důvodem k okamžitému rozvázání prac. poměru. Podle zákoníku práce § 301 písm. d) je zaměstnanci ukládáno, aby svým chováním nezpůsoboval zaměstnavateli škodu (majetkovou nebo morální), aby řádně hospodařil se svěřenými prostředky a aby chránil majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením nebo zneužitím a nejednal v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.
Opomenut by neměl být ani vliv takového zaměstnance na zbytek kolektivu. Kromě toho, že nepoctivý zaměstnanec může „zlákat“ i další osoby k podobnému jednání, tak může dojít i k ohrožení celého kolektivu a tedy stability provozu firmy. Za majetek firmy má ve většině případů zodpovědnost více osob. Pro příklad uvedu třeba prodejnu. Ta disponuje zbožím, vybavením a penězi. Prodavači mají obvykle podepsanou hmotnou odpovědnost a ručí za majetek. Pokud je však v kolektivu zloděj, kterého se nedaří dopadnout a usvědčit (mnohdy je třeba někdo v podezření, ale získat důkaz není snadné), výpovědí, nebo alespoň nutností úhrady škody jsou ohroženi všichni z kolektivu. Pro okamžité rozvázání poměru by byl sice potřeba jednoznačný důkaz o vině, ale v praxi to funguje obvykle tak, že zaměstnavatel nabídne dohodu o ukončení poměru, jejíž nepřijetí by pro zaměstnance mělo podle slov zaměstnavatele „nepříjemné následky“. A než aby riskoval, že krádeže budou pokračovat, radši „propustí“ všechny z dané prodejny.
Krádeže rovněž zasejí pochybnosti v kolektivu, vzájemné podezírání a nevraživost, zvýší se napětí mezi spolupracovníky a zhorší se celková atmosféra, což má následně vliv na výkon všech zúčastněných. Zkrátka a jednoduše, zloděj ve firmě ohrožuje nejen zaměstnavatele (i když toho především), ale i všechny ostatní zaměstnance.
V článku bylo čerpáno z vlastních zkušeností a na základě informací z následujících zdrojů:
https://hn.cz/c1-45764540-kradeze-personalu-tipy-i-pasti
https://www.topsecurity.cz/blog/clanek/kradeze-na-pracovisti-a-jak-se-jim-ucinne-branit
http://www.recourse.cz/zamestnanecka_kriminalita.htm
https://www.netrex.cz/nejvetsi-ztraty-maloobchodum-zpusobuji-samotni-zamestnanci-jak-na-ne-vyzrat/
https://www.epravo.cz/top/clanky/ztrata-duvery-v-zamestnance-a-utok-na-majetek-zamestnavatele-duvody-pro-okamzite-zruseni-pracovniho-pomeru-cast-2-110705.html
https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/30-let-svobody-kradez-podnik-vybaveni-material-rozkradani-zamestnanec-socialismus.A190608_124702_ekonomika_mato
