Článek
Když se řekne skunk, většina lidí si okamžitě vybaví ikonické zvíře s huňatým ocasem a neomylnou reputací tvorů, kterým je lepší vyhnout se obloukem. Jenže skunk pruhovaný (Mephitis mephitis) je mnohem víc než jen nositel nechvalně známé biologické zbraně. Ve skutečnosti jde o jednoho z nejrozšířenějších a nejpřizpůsobivějších savců Severní Ameriky, který se naučil žít v krajině měnící se rychleji, než většina ostatních živočichů dokáže tolerovat. Je zvláštní kombinací samotářského pohodáře, malého nešiky a živočicha, který svým způsobem neustále upozorňuje: „Hele, nech mě být a já tebe taky.“
Roztomilé zvířátko, kterého předchází nevoňavá pověst - skunk pruhovaný
Kde všude skunk žije?
Skunk pruhovaný obývá obrovské území - od jižní Kanady přes většinu Spojených států až po severní okraj Mexika. To už samo o sobě vypovídá o jeho značné přizpůsobivosti. Daří se mu v lesích, na okrajích prérijních oblastí, v zemědělské krajině, ale i v předměstských čtvrtích, kde pod verandami někdy nachází ideální úkryt. Jeho přítomnost lidé často ani nezaznamenají, pokud se nedostane do přímého konfliktu se psy nebo nezačne přehrabovat odpadky.
Přestože skunk vypadá trochu jako jezevec, jeho velikost je spíše kočičí. Obvykle měří kolem půl metru až osmdesáti centimetrů, a to včetně ocasu. Samci bývají znatelně větší než samice. Zbarvení je typicky černé se dvěma výraznými bílými pruhy. Ty mohou být širší, užší, pravidelné nebo různě zakřivené - vzor je individuální, podobně jako u lidských otisků prstů. Pruhy mají ale praktický smysl: jde o vizuální výstrahu, která má predátory varovat ještě dřív, než se vůbec přiblíží na nebezpečnou vzdálenost.
Skunk není agresivní zvíře, konfliktům se raději vyhýbá
Jak skunk tráví den?
Skunk pruhovaný je vyhraněný noční tvor. Přes den odpočívá, a to nejčastěji v norách. Ty si umí vyhrabat, ale stejně ochotně se nastěhuje do opuštěného brlohu po lišce nebo svišti. Občas využívá staré pařezy, dutiny pod budovami nebo výklenky pod kůlnami. Během dne z nor prakticky nevylézá, částečně kvůli predátorům, ale hlavně kvůli tomu, že je od přírody nastavený na noční aktivitu, kdy se svět ztiší a nabídne mu víc klidu.
Jakmile se setmí, vychází na své malé výpravy. Skunk není kdovíjak rychlý ani mrštný, ale má výdrž. Pomalu a trochu rozvážně se pohybuje krajinou a hledá cokoli jedlého. A protože je všežravec, nebývá to problém.
Jeho strava je víc než pestrá. Přesně takový typ zvířete, který sní to, co právě najde (říká se tomu potravní oportunista): hmyz, larvy, brouky, šneky, žížaly, drobné hlodavce, vejce, malé ptáky, ovoce, bobule, oříšky i kořínky. V letních měsících může tvořit hmyz dokonce většinu jídelníčku. Pro zemědělce je to vlastně tichý pomocník. Skunk dokáže redukovat populaci škůdců - například larvy chroustů nebo různé zemní brouky, které ničí kořeny rostlin. Když k tomu připočítáte občasný lov drobných hlodavců, má skunk v ekosystému mnohem pozitivnější roli, než by se podle jeho pověsti dalo čekat.
Samotářský život
Skunk pruhovaný není zrovna společenský živočich. Po většinu roku se pohybuje sám a interakce s ostatními vyhledává jen během říje. Samci se během této doby mohou dostat do konfliktu a občas dochází i na menší souboje. V zimě se ale situace mění - samice někdy sdílejí nory, protože společné teplo zvyšuje šanci na přežití. Nejde o sociální soudržnost, spíš o pragmatickou dohodu.
Skunk dokáže komunikovat hlasem, ale dělá to jen v případě potřeby. Umí vrčet, syčet nebo vydávat krátké varovné zvuky. Mnohem důležitější než zvuková komunikace je však řeč těla. A k té řeči těla občas přidá i něco víc… něco ne zrovna voňavého.
Žijí saqmotářsky, ale v zimě se samice v norách spolčují, aby se společně zahřály
Chemická obrana, která dokáže zastavit i medvěda
V análních žlázkách se tvoří směs těkavých organických sloučenin obsahujících síru - zejména thiolů. Ty jsou zodpovědné za pronikavý, štiplavý zápach, který se udrží nejen na srsti, ale i na oblečení nebo ve vzduchu. Skunk má schopnost tuto tekutinu přesně vystříknout až na vzdálenost několika metrů. A to je přesně ten důvod, proč se drtivá většina predátorů skunkům zdaleka vyhýbá.
Skunk ale touto zbraní neplýtvá. Nejdřív provede sérii varovných signálů - zvedne ocas, postaví se bokem, začne dupat zadníma nohama, může i hlasitě vrčet. Až když všechny tyto signály selžou, sáhne po chemické obraně. Důvod je prostý: doplnění zásob sekretu trvá dva až deset dní. Během té doby by byl prakticky bezbranný.
Zásah do očí může způsobit dočasné oslepnutí a intenzivní pálení. U lidí je reakce podobná - slzení, podráždění, nevolnost. Přitom tekutina sama o sobě není smrtící; její síla spočívá v tom, jak extrémně nepříjemná je.
Skunk pruhovaný
Reprodukce a růst mláďat
Páření probíhá na přelomu zimy a jara. Samice je březí přibližně dva měsíce a rodí čtyři až sedm mláďat. Ta se rodí slepá a s jemným chmýřím, které zatím připomíná jen náznak budoucího pruhování. Oči se jim otevírají kolem třetího týdne a přibližně po dvou měsících už dokážou následovat matku.
Samci se do péče o mláďata nezapojují. Samice ale chrání svůj vrh velmi důsledně a dokáže být při obraně mláďat nezvykle odvážná. Mladí skunkové zůstávají s matkou až do podzimu, kdy se postupně osamostatní.
Ve volné přírodě se skunk dožívá nejčastěji dvou až čtyř let. Hlavním rizikem není predace, ale člověk - zejména auta.
Predátoři se mu raději vyhnou - až na jednoho
Většina savčích predátorů se skunkům vyhýbá. Kojoti, rysi nebo jezevci se obvykle pokusí o útok jen na nemocné nebo mladé jedince. Jediný predátor, který si skunků příliš nevšímá, je sova pálená. Její čich není tak citlivý, a tak ji zápach téměř neodradí. Sova dokáže ulovit i dospělého skunka, což je ale v přírodě spíše výjimečné.
Soužití s člověkem: dobré, špatné i trochu komické
V mnoha oblastech žijí skunkové prakticky vedle lidí. Zahrady, kůlny, komposty a přístřešky jim poskytují ideální prostředí. Konflikty vznikají většinou kvůli psům, kteří skunka vyruší nebo se ho pokusí zahnat. Výsledek bývá vždy stejný - pes si tuto chybu zapamatuje. Skunk nepotěší ani zahrádkáře, kterým může vadit jeho hrabání v půdě a tvorba nor.
Když se skunk objeví u domu, není potřeba panikařit. Nejde o agresivní zvíře. Nejčastěji si jde jen po svém a rozpaky na lidské straně způsobuje spíš jeho pověst než skutečné chování. Zabezpečení odpadků, utěsnění děr a zajištění přístupů pod budovy obvykle stačí, aby se skunk odstěhoval jinam. Ostražitost je potřeba v případě, že se skunk chová nepřirozeně - může být nemocný, v některých oblastech bývají skunkové rezervoárem vztekliny.
Skunk pruhovaný je důležitý pro udržení rovnováhy v ekosystému. Svým lovem redukuje počet hmyzu včetně toho, který považujeme za škodlivý, snižuje i stavy drobných hlodavců. Zároveň šíří semena některých rostlin. Je tedy součástí jemné rovnováhy přírody, i když pro člověka bude stále tím „roztomilým“ smraďochem.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://animaldiversity.org/accounts/Mephitis_mephitis/
https://www.nps.gov/jeca/learn/nature/striped-skunk-mephitis-mephitis.htm
https://nationalzoo.si.edu/animals/striped-skunk
https://nhpbs.org/natureworks/stripedskunk.htm
https://www.ncwildlife.gov/species/striped-skunk
https://www.fws.gov/story/living-skunks
