Článek
Jason Furman, profesor ekonomie na Harvardu a bývalý šéf ekonomických poradců amerického prezidenta Baracka Obamy, má na stránkách Financial Times zajímavý komentář o Trumpových clech.
Američané, kteří bezvýhradně podporují Donalda Trumpa, oslavují americká vítězství v obchodních dohodách s EU, Japonskem, Jižní Koreou a dalšími. Mnozí občané a uskupení z těchto zemí jsou zase naštvaní na své politiky, že se Trumpovi tak snadno vzdali.
Oba tyto názory zrcadlí pochybné merkantilistické myšlení, které Donalda Trumpa ke spuštění cel přivedlo. Obchodní dohody nás přivedly do druhého nejhoršího ze všech světů s tím, že tomu úplně nejhoršímu jsme se vyhnuli – plnohodnotné globální obchodní válce a eskalaci celních tarifů na všech frontách.
Používat výrazy jako „vítěz“, nebo naopak „loser“ či „ústupky“ jsou ale všechno značně nepřesná, vlastně nesmyslná pojmenování. Amerika zvýšila svůj průměrný celní tarif ze 3 na 20 procent. Výsledkem bude, že Američané budou mít menší prospěch z dovozů, ale americký vývoz také poklesne.
Potíž je v tom, že svět musí čelit člověku, který daným věcem vůbec nerozumí nebo mu jsou jedno. Spouštět cla je totéž jako střílet do nohy někoho jiného a současně sám sebe. Když ten druhý zareaguje tak, že se sám střelí ještě do druhé nohy a stejně tak do ní střelí i původního střelce, nebudou už oba vůbec schopni chůze.
Jediný důvod, který by mohl vést Evropu a Japonsko ke spuštění odvetných cel srovnatelné výše, je, že by to vedlo k dohodě, která zruší cla na obou stranách. Nejlepší výsledek pro Evropu a Japonsko jsou cla blízká nule na obou stranách, tedy stav, který tu byl v lednu. Pokud se ale Amerika rozhodla vysoká cla spustit a držet – což bylo v případě Trumpa zjevné –, je rozumnou strategií vlastní cla nezvyšovat a k odvetám nepřistupovat.
Kanada se rozhodla postupovat jinak než Evropa a Japonsko. Spustila vůči USA odvetná cla, která ji ve výsledku poškozují víc než původní americká cla. Země, které s USA uzavřely obchodní dohody, z toho budou mít prospěch, protože důležitá není absolutní úroveň cel, ale to, jak jsou vysoká ve srovnání se cly vůči dalším, kteří také chtějí vyvážet do USA.
Kdyby se všechny země světa domluvily, mohly by vytvořit společnou páku a Ameriku přitlačit, aby se se cly stáhla. To se ale bohužel nestalo. Pokud se většina ekonomik světa držela bilaterálních jednání, je racionální, že se rozhodly jít cestou uzavření obchodních dohod. Proč ale EU, Japonsko, Jižní Korea a Vietnam „ustoupily“ ještě dál? Možná by se to mohlo brát spíše tak, že nejde o cenu za usmíření Trumpa, ale o benefit, který lze získat v rámci usmiřování Trumpa. Spotřebitelé budou těžit ze zlevněných amerických exportů, jako jsou auta a průmyslové či zemědělské výrobky. Pořídí si je nyní mnohdy levněji než sami Američané. To, co se zdá jako ústupky, je často v ekonomickém zájmu zemí, které je činí.
Velkou výjimkou je Čína, která nesouhlasila s ničím, a stejně přinutila Trumpa velmi vysoká cla snížit. Otázky a výzvy kolem Číny jsou ale reálné: je to nedodržování globálních obchodních pravidel, přílišná závislost na jedné zemi a riziko budoucího konfliktu. Čína má ale na Ameriku větší páku než jiné země: vzácné čínské kovy potřebuje příliš mnoho amerických firem.
Aby se Amerika postavila Číně, musí udělat následující věci: více investovat do vědy a výzkumu, více se otevřít migraci a podporovat kritický a strategický průmysl. Měla by také budovat globální aliance, které vliv páky, kterou má Čína aktuálně k dispozici, sníží. To, jak se Amerika nyní chová k vlastním spojencům, to ale vůbec neusnadní.
Takže shrnuto a sečteno, USA kvůli tarifům zchudnou, Evropa, Jižní Korea a Japonsko na tom budou lépe. Čína bude pokračovat v současném kurzu, povzbuzena tím, jak je zbytek světa krásně rozdělen. Mohlo to ale dopadnout ještě hůř.
...
Tolik Jason Furman. To, že v západních zemích – o České republice ani nemluvě – žádná diskuse na téma, že by se celý svět mohl domluvit na společném postupu vůči USA, ani neproběhla, je symptomatické. Ani se nikdo nepokusil takovou diskusi začít. Před summitem NATO byl celý Západ jako uštknutý a žil v hrůze z toho, že Trump na summit nepřijede, nebo NATO rovnou rozpustí.
Co se merkantilismu týče, americký prezident není zdaleka jediný, kdo v tom vězí až po uši. Třeba v Evropě má leckdo pod kůží, že export je lepší než import, že vývozci jsou národní pýchou a dovozci zrádnou národní ostudou, že přebytky jsou lepší než schodky atd. Trumpova víra ve cla je sice absolutní, ale svobodnému obchodu opravdu rozumí docela málo lidí.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
