Článek
Jan Macháček
Do New Yorku jezdím pravidelně od doby, kdy tady u nás komunismus skončil. Takže trochu kompetentní jsem.
Nejprve ke dvěma důležitým věcem, tedy tomu, na co se soustředí nejvíc kritiky a odkud pramenilo nejvíc hrůzy z toho, že bude Mamdani zvolen. První se týká toho, že Mamdani údajně zvýší v New Yorku daně pro bohaté (navrhoval o 2 procenta). Apokalyptici tvrdí, že kvůli tomu se z města odstěhují statisíce lidí.
Ano, v rámci ostrého předvolebního boje se strašení apokalypsou dnes už asi všude na světě používá. Ale není vůbec v kompetenci starosty New Yorku (ovšem ani zastupitelstva a ani zastupitelstev jednotlivých čtvrtí) jakkoli s daněmi hýbat. Nemůže to rozhodnout ani guvernér státu New York – a i kdyby mohl, ten se nyní prostě nevolí. Rozhoduje se to v zastupitelstvu státu New York, ve městě Albany. Volby do zastupitelstva jsou ale jindy, a navíc to podle průzkumů nevypadá, že by to prosadit šlo či se k tomu rychle sebrala většina.
Zvýšení daně z příjmu bohatých o 2 procenta by stejně žádný masový exodus nezpůsobilo. New York je krásné město a bohatým lidem se v něm dobře žije. Jaké mají alternativy? Život na venkově každého neláká. A pokud je někdo zvyklý na energii metropole, která nikdy nespí, na venkov, kde se dá zajet leda k dalšímu hypermarketu, si nezvykne. Ať se na mne nikdo nezlobí, ale města jako Chicago, Boston, Baltimore či Philadelphia zdaleka nejsou a nikdy nebudou tak krásná a atraktivní jako New York.
Podobné je to s jakýmikoli cenovými kontrolami. Starosta opět nezmůže nic a bez Albany se nepohne.
Mamdani nepochybně je antisemita, i když v tomto ohledu přece jen trochu ubral a tváří se, že je jen ostrým kritikem Izraele, a Benjamina Netanjahua především. Nechal se dokonce slyšet, že by jako starosta nařídil newyorské policii NYPD, aby Netanjahua zatkla, kdyby se ve městě ocitl třeba na zasedání OSN, protože je na něj vydán mezinárodní zatykač. K tomu ovšem starosta New Yorku vůbec nemá kompetenci. Proběhla by snad přestřelka lokálních policistů s agenty Secret Service nebo FBI? Starosta New Yorku si může říkat, co chce, ale vůbec se ho taková věc netýká. Zahraniční politiku dělá federální vláda. Tečka. A ta to má a ještě dlouho bude mít s Izraelem úplně naopak.
Co dál? Mamdani chce, aby v New York jezdily autobusy zadarmo. Pravice ho napomíná, že má říkat, že chce autobusy bez jízdného, protože zadarmo („free“) není nic na světě. Jenže autobusy v New Yorku jsou a budou jen doplňkovým a velmi okrajovým způsobem doopravdy. Masově se používá metro (za které se má platit i nadále), taxíky, Uber, chodí se pěšky. To skutečně není nic zásadního.
Mimochodem, poslední dva roky bydlím v Říčanech a místní mikrobusy jsou taky „zdarma“. Město jejich provoz dotuje z pokut za rychlou jízdu, jimiž se u leckoho „nechvalně“ proslavilo.
Co zbývá z toho komunismu? Mamdani chce zřídit městské či státní obchody s potravinami na předměstích a v chudých čtvrtích, v nichž budou k mání dostupné základní potraviny. Právní forma zatím není doladěná. Ale dovedu si představit, že soukromé obchody věc napadnou u soudu. Na druhou stranu si lze představit nějakou družstevní formu – různé coopy a jednoty existují i u nás, přičemž původní myšlenkou, která za nimi stála, bylo udržet prodejny i tam, kde by se jinak neudržely. Navíc to není tak, že v USA družstevnictví neznají. V oblasti bydlení používají různé družstevní formáty zcela normálně. Ale stejně si o téhle myšlence myslím, že se neosvědčí a celý nápad se nepovede anebo zkrachuje. Asi se dá uvažovat o tom, přilákat někam obchod nějakou pobídkou, ale cenové kontroly fungovat nebudou – to zrovna my z minulého režimu známe taky dobře.
Nedávno byl v New Yorku zpoplatněn vjezd „do centra“ Manhattanu. To je naopak opravdová revoluce. Z letišť rychle mizí žluté taxíky a masově se přechází na Uber. To je další revoluce. A konečně: New Yorku se – pokud nic nejede – přechází zásadně na červenou. Vybírat v takových případech pokuty od chodců a messengerů, to by teprve byla revoluce.
Drastické cenové kontroly už New York dávno zná, a to v podobě neskutečně komplikovaného systému kontrol nájemného. Ale vlastně je to nastaveno tak, že už do jisté míry končí, protože se týkají hlavně starších rezidentů. Socialismus „jako řemen“, řeklo by se – avšak s tím, že město ho zná už od 60. let.
New York je obrovský bzučící a svištící kapitalistický samohyb, který žádný marxistický starosta nezastaví. Podle mne to prostě nejde. Je to hlavní město světového byznysu a kapitalismu. Ano, leccos se může zpomalit – kvůli Trumpovým 50procentním clům na ocel se třeba pozastavují stávající a nezačínají nové stavby.
Nový starosta v kampani chytře vsadil na slovo affordability, tedy otázku, co si mohou lidé „dovolit“. Mladí lidé na to slyší. Ony shora zmíněné recepty – jako státní obchody a cenové kontroly – jsou vyzkoušeně nefunkční, to my víme. Nejlepší způsob, jak se zbavit marxistických receptů, ale je zkusit je zavést a prožít si je. Mladí lidé chtějí dostupnější školky a jesle – nedivím se jim. A myslím, že se s tím dá něco dělat i bez marxistických metod a strašení komunismem.
Ale to, že si mladí lidé nemohou dovolit bydlení, je téma, které by se nemělo přenechávat levičákům. Recept musejí mít i pravicové strany, jinak budou mladí lidé volit progresivisty. Pokud v tomto tématu pravice vyklidí pole, bude si za následky moci sama. A to platí v New Yorku stejně jako v Praze, v Americe stejně jako v Česku.
Skutečně škodlivé by bylo, kdyby Mamdani začal oslabovat policejní sbor a podkopávat jeho morálku. Dříve mluvil o tom, že NYPD má stejné metody jako izraelská armáda v Gaze. Koho chtěl urazit víc, nevíme. Jak bylo řečeno, před volbami zařadil v tomto ohledu zpátečku, ale jak věc dopadne, nevíme. Pokud bude s policí na kordy, kriminalita vzroste.
A poslední dvě věci: Mamdaniho protikandidátem z Demokratické strany byl Andrew Cuomo, politický veterán a bývalý guvernér, o němž se předem vědělo, že už voliče unavuje. Musel odstoupit kvůli skandálům se ženami, ani během covidu se právě nepředvedl apod. Kdyby ovšem odstoupil republikánský kandidát Curtis Sliwa a požádal své voliče, aby dali hlas Cuomovi, mohli si Newyorčané ten marxismus ušetřit.
Mamdani je určitě marxista, komunistickou stranu však v USA, jak známo, nemají. Co se mu ještě vyčítá? Že je to synek z bohaté „upper middle class“ rodiny, že není z chudé dělnické třídy. Ale to je přece pravidlo všech levicových revolucionářů. Od Engelse po Lenina.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
