Článek
Jan Macháček
Na serveru eurointelligence.com se zabývají širšími dopady a důsledky výprodeje akcií amerických technologických firem. Nejde jen o to, že jim nečekaně vyrostla čínská konkurence v podobě produktu DeepSeek. Namístě je otřes důvěry v americký technologický sektor. Ruku v ruce s tím se otřásá i přesvědčení, že západní model kapitalismu má ohledně inovací a technologií vždycky navrch.
Čínský produkt DeepSeek-R1 potřebuje daleko méně počítačového výkonu než GPT-4.01. Používá techniku tzv. posilovacího učení (reinforcement learning), která se liší od tzv. učení pod dohledem (supervised learning), jež používá OpenAI. Modely DeepSeek jsou méně náročné na zdroje. Náklady na vývoj R1 činily 6 milionů dolarů; OpenAI je ve ztrátě 5 miliard dolarů a Microsoft investoval do OpenAI už 14 miliard dolarů.
Menší potřeba výpočetní síly znamená taky méně hardwaru. Proto byly zasaženy firmy Nvidia, TSMC a ASML. Tyto firmy designují chipy, vyrábějí čipy a vyrábějí stroje, které vyrábějí čipy, na které se spoléhají firmy z oblasti umělé inteligence. S DeepSeek přichází nejistota ohledně toho, jaká bude trajektorie poptávky po tomto vybavení.
A jsou tu větší a širší rizika než pokles akcií. Akcie firmy Nvidia ztratily 600 miliard dolarů hodnoty, což je historický rekord ohledně jednoho akciového titulu. Následovat může dopad na globální finanční systém.
Dosud byla americká vláda přesvědčena (a ruku v ruce s ní samotný technologický sektor), že USA v tomto ohledu nad Čínou jasně vedou. A nyní přišli Číňané s něčím, co je nadřazené tomu, co vyvinul americký sektor s nedozírně většími zdroji. Leckdo se ptá: Když Čína dovede tohle, co ještě dovede?
Eurointelligence.com dumá, jestli v USA nevzniká oligarchie. R1 byl vypuštěn ve stejnou dobu, kdy probíhá v USA velký spektákl a lídři technologických firem se srocují za Donaldem Trumpem. Sam Altman a Elon Musk dokonce odhodili stranou osobní animozity a působí spolu v Trumpově týmu.
Možná je formování určité oligarchie dosti nepřekvapivé vzhledem k tomu, jak technologický sektor funguje. V případě většiny velkých firem souvisí jejich schopnost generovat dlouhodobé ztráty s předpokladem, že časem získají monopolní pozici. A jakmile máte monopolní pozici, vaše pozornost se obrátí od inovací k potlačování konkurence. Když to nejde skrze trh, ovlivňujete politický proces.
V Číně jsou vztahy trhu a politiky jiné. Prioritou čínské komunistické strany je udržovat kontrolu nad politickým životem a trhy mohou odlehčit rozhodování o všem možném. Trhy jsou ale jenom nástroj. Čína nikdy nedopustí, aby zde vznikly oligopoly. Oligopoly plodí oligarchy a oligarchové by mohli ohrozit komunistickou stranu.
Stačí si všimnout třeba sektoru elektrických aut. Čína dokonce aktivně vyhledávala konkurenty, aby na čínský trh přišli. Třeba Tesla tak učinila v roce 2019 a ani nemusela vytvářet joint venture s čínskou firmou. A když v Číně někdo příliš vyroste a objeví se obava, že získá politický vliv, komunistická strana mu usekne hlavu.
S tím souvisí další věc. O neefektivitě sankcí vůči Rusku se celkem ví, ale kauza DeepSeek zpochybňuje i americké sankce vůči Číně, kdy americká administrativa zakázala vývoz těch nejvýkonnějších polovodičů a grafických procesorů. Americká zahraničněpolitická či bezpečnostní komunita výrazně podcenily efekt podobných sankcí. Sankce jsou založeny na myšlence, že vzestup Číny stojí jen na amerických technologiích.
DeepSeek je příkladem toho, jaké náklady tento přístup má. Od zastánců sankcí je vždy slyšet, že stačí počkat, a sankce efekt přinesou. Přitom platí opak. Čím déle sankce trvají, tím pravděpodobněji najdou země a firmy způsob, jak je obcházet.
Je tu i otázka vzdělávání. Čínští studenti na amerických a britských univerzitách se už 20 let soustředí na předměty z okruhu STEM (věda, technologie, strojírenství, matematika); genderová a mediální studia je moc nezajímají.
Západ má stále mnoho výhod, například patentované technologie. Jenže takové věci fungují jen do té doby, kdy fungovat přestanou. Automobilový průmysl už to pochopil. Čína bývala neschopná ve výrobě polovodičů, ale byl nesmysl z toho extrapolovat, že to tak bude pořád. V poslední době se Čína zlepšila: Když máte talent, přírodní zdroje a peníze, neměli byste nakonec uspět?
Sankce mohou být i kontraproduktivní. DeepSeek je právě produkt sankčního režimu. Čína potřebovala vyvinout vlastní systém a vybrala si cestu, která je odlišná, výkonnější a méně nákladná než americká. Je to nezamýšlený efekt sankcí. Podobně deindustrializace Německa a růst AfD jsou do určité míry efekty protiruských sankcí. A nejhorším efektem sankcí je, že natlačily Rusko a Čínu do strategické aliance.
Podobné je to podle zmíněného serveru s bitcoinem. Ten byl vytvořen, aby mohlo docházet k transakcím mimo kontrolu vlády. V širším slova smyslu jde také o antisankční nástroj.
...
Tolik k postřehům eurointelligence.com. Dodejme, že Amerika soupeří s Čínou v jazykových modelech a AI. Evropa je ale úplně mimo hru, chce být mistrem světa v regulacích. Světem přitom možná poběží deregulační vlna.
Se sankcemi je to vůbec těžké. Když někdo (jaderná velmoc) napadne suverénní zemi ve vašem sousedství, nějak odpovědět musíte – a armádu na pomoc tam dvakrát posílat nechcete. Sankce je politicky skoro nemožné nespustit, ale pravda je taková, že se mají dělat tak, aby se v první řadě nestřílel do nohy ten, kdo je spouští. Třeba sankce proti Íránu, které spustil Trump v roce 2016, účinné byly.
A ještě k bitcoinu: dnešní česká novinka je, že na titulní straně Financial Times oznamuje guvernér Aleš Michl, že ČNB bude jako první centrální banka bitcoiny nakupovat do svých rezerv.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
