Článek
Jan Macháček
Andrej Babiš navštívil Brusel ve středu a od té doby je zřejmé, že představa využití ruských rezerv jako kolaterálu pro společnou půjčku EU Ukrajině se začíná rozpadat.
Bylo zřejmé, že se nepodaří dosáhnout jednomyslného konsenzu – a tentokrát nejen kvůli hrozbě veta z Maďarska, ale především kvůli jasnému odporu Belgie. Mimochodem, s belgickým premiérem Andrej Babiš ve středu v Bruselu taky asi hodinu jednal.
Naprostou většinu ruských rezerv spravuje firma Euroclear, která sídlí v Belgii. Pokud budou rezervy využity jako kolaterál pro tzv. reparační půjčku, obává se belgická vláda jak prohrané arbitráže někdy v budoucnu, tak hybridních útoků Ruska. Společné záruky, které Belgii nabídly jiné evropské země, se nejeví jako dostatečné.
Vyjádření, se kterým ve čtvrtek přišel belgický premiér Bart de Wever, je nebývale ostré – alespoň v kontextu obvyklého vyjadřování západoevropských politiků, kteří obvykle volí opatrnější a kulantnější výrazivo než politici v postkomunistických zemí.
„Jde o peníze ze země, s níž nejsme ve válce. Je to jako vloupat se do nějakého velvyslanectví, odnést odtamtud všechen nábytek a prodat ho.“
Na serveru eurointelligence.com konstatují, že se snad ještě nestalo, že by úřadující belgický premiér obvinil EU z pokusu o krádež či kriminální jednání. V pátek už bylo ale zřejmé, že s navrženým využitím zmrazených ruských aktiv nesouhlasí ani Itálie. Takže se bude muset jít jinou cestou. Nová česká vláda nic nezablokovala ani zablokovat nemohla, celá záležitost s kolateralizací ruských aktiv je ze hry dřív, než by bylo možné cokoliv zablokovat.
Protože ale americko-ruský mírový plán – alespoň tak tomu rozumíme – počítá po dohodě s Ruskem s využitím zmrazených ruských aktiv jak pro rekonstrukci Ukrajiny, tak pro nějaký společný rusko-americký byznys, rozhodla se EU využít článek 122 o mimořádné ekonomické situaci, kde stačí hlasovat prostou většinou. Vyplývá z toho – alespoň tak tomu rozumíme –, že zmrazené ruské rezervy nemohou být poslány do Ruska, pokud nebude rozhodnuto jinak. EU se tak pojišťuje proti tomu, že by se využití ruských rezerv držených na evropské půdě mohlo stát předmětem nějakých americko-ruských byznysových dohod.
Nakonec se k Itálii přidružily ještě Malta a Bulharsko. Všechny tyto země napsaly dopis Evropské komisi i Evropské radě. Česká republika vyjádřila svůj postoj slovy premiéra; nemáme zatím informace o tom, že by ČR v této věci psala či signovala nějaký dopis Evropské komisi.
USA daly jasně najevo, že už nebudou finančně podporovat Ukrajinu, takže veškeré břemeno financování Ukrajiny leží na Evropě. Na čtvrtečním summitu se patrně bude rozhodovat o tom, že Ukrajina dostane nějakou překlenovací půjčku též v rámci využití článku 122, tedy prostou hlasovací většinou. I kdybychom sečetli váhu hlasů Itálie, Maďarska, České republiky, Malty a Bulharska, na blokační menšinu to určitě stačit nebude. Slovensko dalo najevo, že nechce, aby zmíněná půjčka byla využita na vojenské výdaje, ale podle našich informací má půjčka stejně sloužit především běžným rozpočtovým výdajům. Kromě toho se dá jistě zařídit, že bude někde napsáno, že část peněz, za které bude ručit Slovensko, nebude využita na zbrojní výdaje.
Pokud bude schválena překlenovací půjčka podle článku 122 (EU tak učinila již jednou, za covidu-19), je zřejmé, že Česká republika bude ručit adekvátním dílem, jen to nebude mít vůbec nic společného s ruskými aktivy. Vzhledem k tomu, že se bude hlasovat prostou většinou, tady nebude žádné veto platit.
Pokud jsme zde zmínili, že proti kolateralizaci ruských aktiv se postavila Itálie, tak to vůbec neznamená, že se nějakým zásadním způsobem mění italská rétorika ohledně pomoci Ukrajině. Na nedělní akci v Římě premiérka Giorgia Meloniová řekla: „Od prvního dne stojíme za Ukrajinou a budeme v tom jednoznačně pokračovat. Kvůli smyslu pro spravedlnost, ale také proto, že tak bráníme náš národní zájem a naši bezpečnost.“ (Ani u belgického premiéra nelze očekávat, že by přepnul na maďarsko-slovenskou rétoriku.)
Podobné vyjádření od nové české vlády asi čekat nemůžeme. A to je ten rozdíl. Meloniová není proti pomoci Ukrajině, ale proti konkrétnímu využití zmrazených ruských aktiv. Ukrajinu jistě nezachrání řečnění, ale rozhodně to na světě není tak, že verbální a morální podpora napadené země není vůbec důležitá.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
