Článek
To není přehánění, takhle to Trump na tiskových konferencích a statusech na sítích prodává. Například doslova řekl, že se mu v telefonu nelíbil „tón hlasu švýcarské prezidentky“, tak Švýcarsku napařil „ne 30procentní tarif, ale rovnou 39 procent“. Tohle prostě končí a s tím i éra výhrůžného tweetování ohledně cel proti konkrétním zemím.
Jak správně zdůrazňuje Wolfgang Münchau v článku pro server UnHerd, jinak se nemění vůbec nic. Protekcionistický nápřah zůstává, cla budou pokračovat. Krátkodobě má Trump krytá záda. V pátek spustil 10procentní cla plošně, na veškerý dovoz do USA podle článku 122 obchodního zákona, a ještě v sobotu je zvýšil na maximální sazbu 15 procent. Trump se nevzpouzí soudům, vlastně implementuje jejich nařízení. Článek 122 může využívat bez souhlasu Kongresu 150 dní, to je do července. Pak asi tarify na chvíli zruší – a potom je vyhlásí na 150 dní znova. (Představte si to jako estébácké osmačtyřicítky, které za minulého režimu běžně zažívali pražští disidenti. Po 48 hodinách vás pustili, na chodníku v Bartolomějské jste si sotva zapálili cigaretu, a už vás zadrželi znovu na dalších 48 hodin. – To je vsuvka moje, nikoli Münchauova.)
Soud Trumpovi vzkázal, že si má pro cla vybrat jiný právní základ. Je to velká věc, ale podle Münchaua zas ne tak velká, jak si leckdo myslí. Když Trump 2. dubna loňského roku vyhlásil tzv. Den osvobození, použil zákon o mimořádných ekonomických pravomocech (IEEPA) z roku 1977. Jde o legislativu z éry Jimmyho Cartera a tehdejší odpověď na dvě ropné krize za sebou. Prezident dostal mimořádné pravomoci v reakci na „krizi“. Mohl zmrazit zahraniční aktiva i konfiskovat cizí majetek. Trump to z nějakého důvodu použil na cla. Nejvyšší soud ale nesouhlasí s tím, že by současná situace byla nějak mimořádná, a už vůbec ne s tím, že by obchodní schodky Ameriky s jednotlivými zeměmi konstituovaly „krizi“. Navíc jsou cla daň, a pravomoc uvalovat daň či získávat pro stát příjem (Power of the purse) náleží výhradně Kongresu.
Každopádně tu jsou ještě dvě jiné legislativní možnosti, které Trumpovi umožní pokračovat v jeho ochranářské politice. Rozdíl je v tom, že už nebude možné mířit proti jednotlivým zemím. Lze například použít zákon o obchodní expanzi z roku 1962, zvláště článek 232 o národní bezpečnosti. Trump tenhle zákon už využívá, když jde o cla na nákladní auta, ocel a hliník. Může je využít ještě na měď, dřevo, farmaceutické produkty, součástky letadel apod. Článek 232 se musí týkat „kritického materiálu“. Panenky z Číny ani francouzské kabelky do téhle kategorie spadat nemohou.
Pak je tu ovšem ještě článek 301 obchodního zákona z roku 1974. Na základě něj lze uvalit cla jako reakci na neférové praktiky některých zemí vůči USA. V tom se Trump moc rozpakovat nebude. Neférový k Americe je podle něj leckdo, či spíše každý.
Zajímavá otázka je, proč Trump vůbec před necelým rokem postupoval podle IEEPA. Je to muž transakcí, nikoli procedur. Myslel si, že bude dělat s jednotlivými zeměmi tzv. dealy. Taky chtěl mít rychlé výsledky. V případě článku 232 musí například ministerstvo obchodu nejprve vyšetřovat, v čem spočívají nekalé či neférové obchodní praktiky, které mohou ohrozit národní bezpečnost, a napsat o tom zprávu. Takové vyšetřování může trvat maximálně 270 dní, minimum stanoveno není. Vyšetřování, veřejné slyšení a závěrečnou zprávu vyžaduje i článek 301. Přibude papírování a procedur a nebude už tak snadné někomu vyhrožovat a mít cla jako „zbraň na stole“, což je výraz amerického ministra financí Scotta Bessenta.
Když nenávidíte Trumpa, můžete slavit jeho symbolickou porážku. Když nenávidíte cla a protekcionismus, důvod k oslavě nemáte žádný. „Zbraň“ už není na stole, ale ekonomická bazuka namířená na zbytek světa Trumpovi k dispozici zůstává.
...
Tolik článek Wolfganga Münchaua. Já si myslím, že důvody k radosti tu jsou. Spustit cla na někoho, protože má určitý tón hlasu nebo se nedostatečně hluboko poklonil, už nebude možné. Makroekonomicky to mnoho neznamená, ale maličkost to taky není.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
