Článek
S kýmkoli důležitým a informovaným mluvíte a cokoli důležitého čtete, ze všech stran se na vás „spiklenecky“ pomrkává. Americký útok na Írán už brzy začne, minimálně útok na podzemní jaderné zařízení ve Fardo.
Důvodů je spousta. Sám Donald Trump to ve svých dosti chaotických tweetech či postech naznačuje. Mluví o „bezpodmínečné kapitulaci“, neříká koho. Postuje o tom, že „my“ jsme ovládli íránský vzdušný prostor, i když ho ovládl Izrael, apod. Možnost akce naznačil v rozhovoru pro Fox News i americký viceprezident J. D. Vance. Tvrdá fakta také mluví jasně: přesun amerických tankovacích letadel a letadlových lodí do oblasti a tak dále.
Komentátorům, kteří uvažují logicky, se to zdá logické. Ano – teď přijde ta slavná chvíle, kdy se Trump začne chovat předvídatelně – a logicky! Nic není staršího než aktuální komentář k dramatickému vývoji (možná to nebude platit, ještě než tento text dopíšu), ale třeba se taky nestane nic. Prokrastinovat se dá vždycky – taková Angela Merkelová vyseděla všechno, vždycky a jenom.
V Trumpově blízkém okolí je ale také spousta lidí, kteří jsou ostrými odpůrci amerického angažmá na obranu Izraele – a podobně jako ve věci cel a obchodních válek se různé skupiny vzájemně izolují a přebíhají po Bílém domě, aby mohli s prezidentem mluvit beze svědků. Ve věci obchodu potřebovali ti rozumnější odstavit Petera Navarra. Ve věci Íránu a Izraele si dosaďme třeba Tulsi Gabbardovou.
...
Holman W. Jenkins v deníku The Wall Street Journal píše, že Trump nikdy nepřišel se strategií, jak ukončit válku na Ukrajině. Jeho voliči to po něm ani nežádají. Podobně nečitelně to může dopadnout i tentokrát. Íránský režim může přežít a některé části jeho jaderného programu zůstanou nedotčené.
Režim by se měl otřásat: nemá žádnou protivzdušnou obranu, nemá žádnou údernou sílu, nemá už předsunuté spojence jako Hamás a Hizballáh, v zemi se to hemží izraelskými agenty, uvnitř Íránu jsou odpalovány izraelské drony a vojenské velení je de facto eliminováno. Dokonce se spekuluje, že leckdo z íránského vedení už odletěl do Ruska.
Izrael se zachoval netrumpovsky, tedy rozhodně a přímočaře. Trumpovi s jeho „poletujícími myšlenkami“ poskytl příležitost a možnost volby. Trump ale pořád mluví taky o „dealech“, čímž implikuje, že íránští mulláhové a zbytky jejich jaderného programu mají o čem vyjednávat a nejsou úplně v rozkladu.
…
Ve své eseji pro Free Press konstatuje historik Niall Ferguson, že „izraelský útok může obnovit kredibilitu Západu“. Vybíráme podle nás několik důležitých myšlenek. Válku mezi Íránem a Izraelem musíme chápat v kontextu druhé studené války.
Na počátku prezidentství Joea Bidena udělali ti, kdo řídili jeho kroky a rozhodnutí, některé zásadní politické chyby, které oslabily americkou schopnost odstrašení a umožnily formaci a upevnění „autoritářské osy“, kterou tvoří Čína, Rusko, Írán a Severní Korea. Podobně jako v původní studené válce slouží horké regionální konflikty coby náhrada (proxies) pro větší a přímý konflikt supervelmocí. Jedna z těch válek začala na Ukrajině, druhá v říjnu 2023 v Izraeli.
Nová osa má v kolektivním hledáčku tři demokratické země: Ukrajinu, Izrael a Tchaj-wan. Trilema pro USA spočívá v tom, že bude těžké – i když nikoliv nemožné – ubránit všechny tři, a to v rámci přijatelných a udržitelných nákladů.
Podle Fergusona je tahle válka existenční. Jeho příští esej se prý možná bude jmenovat „Írán po islámské republice“. Povede se v Íránu transformace do svobodné společnosti? Nebo to dopadne jako v Iráku, Sýrii a Libyi? Anebo vznikne ještě nějaký horší islámský stát?
Ještě prý nevíme. Co ale můžeme říci s jistotou, je, že teokracie v Íránu všechno špatně odhadla. Asi si myslela, že Rusko a Čína přijdou na pomoc. Asi si myslela, že Trump zastaví Netanjahua. Ale to se spletli. Netanjahu – jako zatím většinou Trump – nevycouval. Ať už to bylo zamýšleno, nebo ne, USA a jejich hlavní spojenec na Blízkém východě učinili kroky k obnově kredibility Západu.
Samozřejmě že finální výsledek této studené války nebude určen v Natanz ani u Pokrovsku. Rozhodující bitva se odehraje kolem Tchaj-wanu. Konečný verdikt velké strategie Donalda Trumpa – pokud něco takového existuje – se ukáže právě na tom, jak se popasuje s čínskou výzvou.
Ti, kdo kritizovali chybnou Trumpovu politiku obchodních válek – jak připouští sám Ferguson –, by měli pochopit, že obchodní války jsou podivné a nafouklé. Tahle válka je opravdová. A zatím se nám (Západu) v ní daří.
...
Tolik pár myšlenek. Bylo by hezké, kdyby to Trump chápal podobně. Kdyby si to přečetl a souhlasil. Jenže on analýzy nečte a uvažuje v úplně jiných dimenzích. Jak se rozhodne v tomto případě, ještě nevíme.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
