Článek
Jan Macháček
Podle komentátora Financial Times Gideona Rachmana americký návrh mírového plánu výrazně nadržuje Rusku. Naštěstí se s ním dá pracovat a poslední slovo ještě nepadlo.
Woodrow Wilson měl v roce 1918 mírový plán se 14 body – a Evropa ho přijala euforicky. Plán s 28 body, se kterým přišel Steve Witkow, Evropu vyděsil, je přesvědčen Rachman.
Od chvíle, kdy se Trump vrátil do Bílého domu, se Ukrajina a její evropští podporovatelé obávali toho, že Američané budou vyjednávat mírovou dohodu přímo s Ruskem a pak budou zkoušet přinutit Kyjev ji přijmout. To se minulý týden stalo. Trump řekl, že se Zelenskyj má rozmyslet do čtvrtka a přijmout plán, který akceptuje odevzdání ukrajinského suverénního teritoria Rusku.
Nyní se podle Rachmana rýsují tři možnosti:
První je, že Ukrajina velká omezení své suverenity jasně odmítne a Trump skutečně Kyjev odřízne od vojenských dodávek a zpravodajských informací.
Druhá možnost je, že to, co dojednali Witkoff a ruský vyjednavač Kirill Dmitrijev, se stane základem dalších rozhovorů. Ukrajinci s pomocí svých přátel v Evropě a Washingtonu dostanou šanci vše podstatně změnit.
Třetí možnost je, že nekonzistentnost, vnitřní rozpory a nejasnosti v návrhu samy způsobí, že se úplně rozpadne. V důsledku toho pak bude válka pokračovat.
Úplně odříznutí americké asistence by dostalo Ukrajinu do velmi nebezpečné situace. I když už Washington pomoc Ukrajině výrazně omezil, stále se Ukrajina o některé americké schopnosti výrazně opírá.
Zaprvé jde o zpravodajské informace, které pomáhají Ukrajině bránit se před ruskými střelami, a naopak zasahovat cíle hluboko v týlu Ruska. Ukrajina také potřebuje americkou munici. Amerika už toho nedodává tolik jako dřív, ale souhlasí s prodejem zbraní Ukrajině, když to budou platit evropští spojenci.
Ukrajina nyní zápasí s obranou proti ruskému postupu. Daniel P. Driscoll, tajemník US Army, tvrdí, že americké vojenské informace konstatují, že Ukrajina se nachází ve velmi obtížné pozici. Ukrajinci se potýkají s velkým nedostatkem lidí a dezercí.
Evropští spojenci to většinou tak nevidí, uznávají ruské zisky, ale tvrdí, že jsou velmi malé a že zvýšený tlak na ruskou ekonomiku přinutí Kreml k dohodě, která bude daleko méně příznivá k ruským zájmům. Ať je to, jak chce, bez americké pomoci se zvýší šance silného ruského průlomu.
Vzhledem k nebezpečí, jemuž čelí, Ukrajina váhavě přijala plán jako základ pro další jednání a spoléhá na to, že s pomocí přátel v Evropě a Washingtonu vymaže ty nejhorší body plánu. V minulosti se to povedlo. Po strašlivé schůzce Zelenského s Trumpem v únoru sehrála evropská diplomacie klíčovou roli v tom, že k plnohodnotné zradě Ukrajiny nakonec nedošlo.
Trump sám začal nakonec znít mnohem pružněji – že to není „finální nabídka“, že je tu i odpor zevnitř Republikánské strany a náznaky, že ministr zahraničí Marco Rubio se od plánu distancoval (i když to oficiálně popírá).
Pro Zelenského bude velmi obtížné být spojován s plánem, který navrhuje vzdát se teritorií, které Ukrajina dosud drží a na jejichž obranu obětovala tisíce životů. V ukrajinském zájmu je celou věc protahovat, věřit, že čtvrteční uzávěrka neplatí a že plán bude mezitím dostatečně modifikován.
Navzdory tomu, že Putin plán zdrženlivě vítá, je pravděpodobné, že i Rusové budou mít své námitky a výhrady. Moskva by určitě ráda omezila ukrajinskou armádu ještě víc a určitě je proti jakýmkoli bezpečnostním garancím.
To, že Ukrajinci do jednání vstoupili, znamená, že nejsou překážkou míru a pro Trumpa bude složitější ukončit zmíněnou pomoc.
Ukrajina by ale neměla přistupovat k plánu s tím, že ho chce potopit. Navzdory poplachu v Kyjevě a naštvanosti v Evropě je zjevné, že sama Ukrajina válku ukončit potřebuje. Špatný mír může ohrozit přežití národa. Ale pokračování války Ukrajinu také hluboce poškozuje. Za čtyři roky má už statisíce obětí. Populace se zmenšila o čtvrtinu, ekonomika je na přístrojích a porodnost se zhroutila.
Americký plán je pro Ukrajinu velmi riskantní. Ale když se k němu přistoupí jako k začátku – nikoliv k hotovému produktu –, může to být cesta k ukončení války způsobem, který Ukrajina bude moci akceptovat.
…
Hlavní zahraniční zpravodaj amerického deníku The Wall Street Journal Jevgenij Trofimov je ale přesvědčen, že přijmout plán je pro Zelenského nebezpečnější, než se mu postavit.
Nejde jen o to, že je Zelenskij oslaben korupčním skandálem. Jak říká v textu německý bezpečnostní expert Nico Lange: „Žádný ukrajinský prezident, a už vůbec ne oslabený Zelenskyj nemá mandát s něčím takovým souhlasit. A kdyby souhlasil, přestane ihned být prezidentem. Trump podobně jako Putin podceňuje sílu ukrajinské společnosti.“
Text dosti přesvědčivě dokládá, že přestože jsou Ukrajinci válkou unaveni, touží po míru a v zemi je velká míra dezerce, kapitulace je pro ně nepřijatelná a situace na frontě ke kapitulaci neopravňuje. Rusko mírně postupuje za cenu obrovských ztrát a města, která Rusové nekontrolují, nikdo jen tak neodevzdá. Podle bývalého ministra zahraničí Dmytra Kuleby „by akceptace plánu, který společnost odmítá, pro politika znamenala nejen politickou ale i fyzickou sebevraždu“. Původní verze plánu by navíc vyžadovala změny ukrajinské ústavy, k čemuž je třeba v parlamentu supermajorita. Ukrajinci nechápou návrh jako alternativu k válce, ale krok k posílení nepřítele.
...
V témže listě cituje Holman W. Jenkins australského experta Micka Ryana.
Ten tvrdí, že Rusko nemá žádnou vojenskou strategii, jak přemoci Ukrajinu. Má pouze propagandistickou strategii, kde říká: Evropo, Ameriko, Ukrajina prohraje, tak proč vyhazovat peníze?
Podle Jenkinse se nálada v NATO za poslední rok změnila. Všichni jsou přesvědčeni, že nejlevnější způsob, jak se zabezpečit proti nestabilnímu a problematickému Rusku, je držet ukrajinskou frontu. Velmi dobře si to prý uvědomuje i americká armáda.
Podle autora je legrační, když někteří kritici ignorují Trumpova rozporuplná gesta a vyjádření a snaží se najít konzistentnost v jeho motivech. Trump ale nezná nic dlouhodobého. Jeho představa, že bude kontrolovat svou impulzivnost, spočívá v tom, že ze sebe vychrlí tolik impulzivních výlevů za 24 hodin, co to jen půjde.
Rusové vědí, že když předloží Trumpovi 28bodový plán, nebude se Trump chvíli dívat do telefonu a nebude zrovna tweetovat třeba o tom, že je dobré poslat Ukrajině tomahawky.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
