Článek
Dojíždění do práce je většinou spojeno se stresem a celkovou nepohodou, a navíc nás okrádá o čas. Zbývá pak méně času na odpočinek, koníčky a fyzické aktivity. A to má nepříznivý dopad na naše zdraví. Můžeme trpět nadváhou, poruchami spánku, vysokým krevním tlakem i narůstajícím psychickým napětím, kterého se leckdy doma zbavujeme popíjením alkoholu. To nás dostává do spirály sebeničení.
Podle longitudinální studie provedené v roce 2014 ve Švédsku byla úmrtnost žen, které dojížděly na dlouhé vzdálenosti, o 54 % vyšší než u těch, které se dopravovaly na krátké vzdálenosti.
Odstrašující příklad
Studie nedávno publikovaná v časopise Journal of Transport & Health se zaměřila na odhalení souvislosti mezi dobou dojíždění a duševními poruchami, jako je deprese.
Nikde se tyto negativní zdravotní dopady neprojevují tak silně jako v Jižní Koreji, která údajně patří mezi země s nejdelší průměrnou dobou dojíždění a nejvyšším výskytem deprese mezi zeměmi Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
Nová studie, které se zúčastnilo více než 23 000 lidí, zjistila, že u Jihokorejců, kteří dojíždějí do práce déle než hodinu, je o 16 % vyšší pravděpodobnost výskytu depresivních příznaků než u těch, kteří na cestách stráví méně než půl hodiny.
Průměrná denní doba dojíždění byla podle studie 47 minut, což jsou téměř čtyři hodiny týdně, pokud člověk pracuje pět dní. Výzkumníci uvedli, že tolik času stráveného dojížděním může způsobovat fyzický i psychický stres.
„Vzhledem k tomu, že lidé mají méně volného času, nezbývá jim dost času na to, aby se odreagovali od stresu a zaháněli fyzickou únavu odpočinkem, koníčky a dalšími aktivitami,“ uvedli vědci pro časopis Korea Biomedical Review. A jak dodali, lidé díky tomu méně času investují do zdraví, včetně pohybu, což rovněž přispívá k depresi.
Kdo je nejvíc ohrožen?
Nejméně čtvrtina z 23 415 účastníků průzkumu uvedla, že se u nich projevují depresivní příznaky. Studie sice přímo neprokázala kauzalitu, nicméně dala do souvislosti delší než hodinové dojíždění se zhoršeným duševním zdravím a zjistila, že nejvýrazněji se to projevuje u mužů, kteří nejsou ženatí, pracují více než 52 hodin týdně a nemají děti.
Pokud jde o ženy, tam se dlouhá doba dojíždění do práce odrazila na psychice nejvíc u těch s nízkými příjmy, pracujícími na směny a u osob s dětmi.
Jaké je řešení?
Studie doporučuje zlepšení dopravní infrastruktury, aby se zkrátila doba dojíždění a zlepšilo se tak celkové duševní zdraví, zejména u pracovníků s nízkými příjmy. Ti vysokopříjmoví navzdory dlouhé době dojíždění jsou přece jen spokojenější a mají pozitivnější vztah ke své práci. Navíc lidé s nízkými platy si těžko mohou pořídit dům v blízkosti svého pracoviště.
Také možnost pracovat na dálku a z domova může příznaky deprese snížit. To si však každý dovolit nemůže. V porovnání s manuálními profesemi pracují z domova mnohem víc ti, co se takzvaně živí hlavou, většinou vysokoškolsky vzdělaní lidé.
Zpříjemněte si dojíždění
Dojíždění do práce může mít i některé pozitivní stránky, které bychom neměli přehlížet: pro některé dojíždějící může být delší cesta domů příležitostí, jak „vypnout“ a odpojit se od práce. V případě jízdy vlakem nebo autobusem i možností se zrelaxovat, třeba poslechem hudby nebo četbou, a dokonce si i zdřímnout. Kdo do práce jezdí na kole nebo chodí delší trasu pěšky, ten samozřejmě nejvíc podporuje své zdraví.
Odkaz na studii:
Dong-Wook Lee, Je-Yeon Yun, Nami Lee, Yun-Chul Hong: Association between commuting time and depressive symptoms in 5th Korean Working Conditions Survey. Journal of Transport & Health, Svazek 34, leden 2024, 101731.
