Karlovy Vary versus Mariánské lázně. Kdo komu sebral filmový festival?

Brzy po skončení druhé světové války se u nás začalo usilovat o uspořádání mezinárodního filmového festivalu. Filmové umění, zvláště to české, se v předválečném Československu, ale i za protektorátu, těšilo mimořádné oblibě, o čemž svědčí i první veřejná přehlídka českých filmů „Filmové žně“, která se uskutečnila v letech 1940 a 1941 ve Zlíně a vzbudila velký ohlas. Ani po válce stříbrné plátno neztratilo nic ze svého mámivého kouzla. Zatímco mnohé evropské státy se potýkaly s následky války, Češi se už chtěli bavit a oslavovat.

Důvodů měli mnoho. Kromě osvobození od okupantů se zbavili natrvalo sudetských Němců, jejichž majetky následně zabrali. Navíc se začalo znárodňovat. Jako první byl znárodněn právě filmový průmysl včetně dovozu, vývozu a distribuce filmů. Karlovarský festival měl vlastně sloužit jako jeden z hybných nástrojů komunistické ideologie, s níž komunisté hodlali převzít veškerou moc ve státě. Světu pak chtěli předvést, jak se se daří znárodněnému filmovému umění. Proto se kolem festivalu pohybovalo nemálo komunistických činovníků.

Prvotní impuls ovšem vzešel z lázeňských komisí obou měst, které se obávaly nedostatečné návštěvnosti a absence zahraničních hostů. Před válkou představovali zejména němečtí hosté hlavní segment návštěvníků, a proto města hledala způsob, jak tento trend změnit.

Snahou bylo přitáhnou do lázní, které kdysi prosperovaly díky zahraniční klientele, domácí návštěvníky, kteří se sem běžně nehrnuli. Bylo jasné, že povrchní atrakce, koncerty a jiné lázeňské radovánky k zásadnímu obratu nepovedou. Proto vznikla myšlenka uspořádat v lázních festival československého filmu s mezinárodní účastí, což za tehdejší mezinárodní situace lze považovat za vcelku smělý krok.

Traduje se, že jako první přišel s nápadem na festival předseda karlovarské správní komise, lékař Milan Mixa, ovšem záležitosti se hbitě chopil filmový teoretik a kritik Antonín Martin Brousil, jenž byl vlivným členem komunistické strany. Ten přes tehdejšího ministra Václava Kopeckého a šéfa filmového odboru ministerstva informací, básníka Vítězslava Nezvala, prosadil, aby se mezinárodní festival konal už v létě roku 1946 v Mariánských Lázních.

V Karlových Varech tehdy ještě probíhal odsun sudetských Němců, zatímco v Mariánkách byl již u konce. Mariánské Lázně byly prvním městem v osvobozené republice, odkud byli Němci vyhnáni. Organizovaný transport zde začal už 26. ledna 1946 a ke konci roku zbylo ve městě z původních 30 000 obyvatel pouhých 450 Němců. Z Marienbadu se staly Mariánské Lázně, kam se houfně a s vidinou lepších zítřků stěhovali Češi z celé republiky, ba i Volyně a Vídně.

Západočeská lázeňská centra měla pro pořádání filmového festivalu ty nejlepší podmínky díky výborné dopravní dostupnosti, širokému výběru kvalitních hotelů a dlouholeté lázeňské tradici, která přitahovala zahraniční hosty již od minulých dob. Mariánky na tom byly ovšem z celého lázeňského trojúhelníku nejlépe, neboť válkou ani osvobozováním nijak zvlášť neutrpěly.

Celkově bylo zničeno deset domů a dvanáct bytů z celkového počtu 5 351 budov a 10 455 bytů. Generál Patton, pod jehož vedením americká armáda město osvobodila a který tu měl až do listopadu 1945 umístěn svůj štáb, nazval Mariánské Lázně „oázou uprostřed zpustošené Evropy.“ K ubytování lázeňských hostů mohly Mariánky okamžitě nabídnout 6000 lůžek. Tolik ani Karlovy Vary tehdy neměly.

Tvůrci festivalu si jako vzor vzali služebně starší filmový festival v Benátkách a s o nic menšími ambicemi se pustili do realizace svého projektu. Během tři čtvrtě roku dokázali festival zorganizovat, byť v improvizovaných podmínkách. Díky jejich nadšení a nasazení se tak první filmový festival v osvobozené Evropě uskutečnil u nás. Mariánky předběhly Benátky i Cannes. První ročník proběhl ve dnech 1. až 15. srpna 1946. Datum bylo vybráno tak, aby se v průběhu festivalu mohlo připomenout a oslavit první výročí vydání dekretu o znárodnění československé kinematografie.

Epicentrem festivalového dění bylo společenské centrum Casino a divadlo, kde se dennodenně promítaly filmy, konaly přednášky a diskuse. Do Karlových Varů pak putovaly jen kopie, které byly k vidění až druhý nebo třetí den v Letním kině, a také v kinech Čas a Praha. Filmaři i festivalové publikum tak pendlovali mezi Mariánskými Lázněmi a Karlovými Vary.

Festival měl zprvu nesoutěžní ráz, ale už od začátku se mohl pochlubit mezinárodní účastí, byť se do něj tehdy mohly přihlásit jen filmy pocházející ze států, které vyhrály válku nebo byly neutrální. První rok se jej zúčastnilo sedm států a diváci mohli zhlédnout 13 dlouhých a 18 krátkých filmů.

Byl rok po válce, a tak v programu převládaly filmy s válečnou tematikou. Programová nabídka byla sice skrovná, ale zahrnovala i kvalitní zahraniční snímky ze zemí se silnou filmařskou tradicí jako Anglie, Švédska, USA a Francie. Divácký zájem byl ohromný. Všechna představení festivalového kina, které denně nabízelo projekce v 15:30, 18:00, 20:30 a ve 23:00 hodin, byla téměř vyprodána. Například okupační drama Václava Kubáska s názvem V horách duní zhlédlo více než 7 000 diváků.

Už první ročník festivalu ozdobily svou účastí hvězdy mezinárodního formátu jako tehdejší sexy symbol Rita Hayworth nebo „sovětská Marilyn Monroe“, herečka Ljubov Orlova. Československou kinematografii na festivalu reprezentovala komedie Nezbedný bakalář Otakara Vávry a rovněž naše kulturní chlouba – animované filmy.

První ročník patnáctidenní přehlídky přilákal několik desítek tisíc návštěvníků, ale ani tak se nepodařilo Mariánské Lázně a Karlovy Vary zcela zaplnit. Mezi přítomnými bylo mnoho mladých lidí z ekonomicky slabších rodin.

Další ročník naopak překvapil nečekaně vysokou návštěvností. Hotely, penziony i soukromé apartmány doslova praskaly ve švech a lázeňská kolonáda se hemžila filmovými nadšenci, mezi nimiž nechyběla ani řada cizinců. Speciálně vypravené vlaky a autokary svážely z Karlových Varů a okolních míst návštěvníky, protože pro všechny zájemce se v Mariánských lázních ubytování nenašlo. Celková atmosféra silně evokovala předválečné časy.

Dobové snímky zachycují, jak se lidé ve svátečním oblečení promenují po kolonádě lemované palmami a spořádaně usrkávají minerálku z lázeňských pohárků. Na každém rohu města se vynořují plakáty, transparenty, vkusně upravené výkladní skříně, které upozorňují na právě probíhající festival. Nicméně kvůli přetlaku návštěvníků a poválečnému nedostatku potravin a jiných surovin se nedařilo plně uspokojit potřeby všech účastníků. Po odsunu Němců navíc chyběl v lázních obsluhující hotelový personál.

„HODINU ČEKÁTE, než vás číšník obslouží a to máte ještě štěstí. To není ovšem vina číšníků, kteří s velkou námahou a obětavě zdolávají těžké úkoly, ale všeobecný nedostatek kvalifikovaných sil. Těmto poměrům nutno věnovati zvýšenou pozornost, protože silně poškozují dobře se vyvíjející lázeňský ruch a maří práci dosud vykonanou,“ informují tehdejší Filmové noviny a kritizují i místní obchodníky, kteří za zboží přijímají jen cizí valuty.

Máme-li věřit dobovým zprávám, tak filmové Mariánky tehdy okouzlily zahraniční filmaře i hosty. Jeden z amerických kritiků dokonce napsal: „Doufám, že bude po dlouhá léta filmový festival v Mariánských Lázních.“ Nestalo se tak. Po čtyřech letech tahanic a soupeření byl celý festival natrvalo přemístěn do Karlových Varů.

Až po více jak půl století, v roce 2016, si Mariánské Lázně tuhle kulturní ztrátu vykompenzovaly tím, že založily svůj vlastní mezinárodní filmový festivalu– Marienbad Film Festival, který se zaměřuje na filmová díla experimentální povahy, okrajové podoby kinematografie, současný pohyblivý obraz a umělecké a náročnější filmy. Vznikl s ambicí stát se jediným českým filmovým festivalem věnovaným přednostně objevování nových filmových postupů v české a světové kinematografii. Místním obyvatelům a návštěvníkům Mariánských Lázní slibuje zážitek spočívající v propojení velkoformátové projekce klasických filmů světové kinematografie a lázeňského města. Kromě filmových projekcí nabízí i rozmanitý doprovodný program. Svým osobitým pojetím tento festival podtrhuje specifickou atmosféru a kulturní duch Mariánských Lázní jako výjimečné turistické destinace. Stojí sice ve stínu slavnějších Karlových Varů, ale pro leckoho možná má větší kouzlo.

Zdroj:

wikipedia.org / marianskelazne.cz / filmovyprehled.cz / cestaumeni.cz / hamelika.cz