Mozku víc prospívá procházka v lese než po městě

To, že příroda prospívá lidem na těle i na duchu, pochopitelně není žádné novum, na toto téma pěli ódy básníci v různých dobách a po celém světě. Vědci si však tento zázračný vliv přírody na člověka potřebovali ověřit a najít pro něj racionální vysvětlení. Vznikla celá řada studií, které potvrzovaly pozitivní účinky přírodního prostředí na lidské zdraví.

Jedním z posledních příspěvků k této tématice je studie Utažské univerzity, jež vyšla v časopise Scientific Reports. Výzkumníky zajímalo, jak lidský mozek reaguje na pobyt v přírodě. Na rozdíl od většiny jiných studií se opírali o údaje získané pomocí EEG neboli elektroencefalografie.

Oč šlo? Dobrovolníci si nasadili elektroencefalografické čepice s otvory pro 32 elektrod, které zaznamenávaly malé napětí v mozku. Výzkumníci je náhodně rozdělili do dvou skupin a vyslali na 40hodinovou procházku. Předtím ještě účastníci absolvovali poměrně náročný mentální test, při kterém měli počítat od 1000 pozpátku po sedmi, což každého po několika minutách zaručeně unaví. Hned poté dostali úkol zaměřený na pozornost. Podle vědců bylo smyslem vyčerpat pozornost sledovaných osob před tím, než se vydají na procházku.

Jedna skupina se procházela přírodou, podél zurčícího potoka, dubovou alejí, kolem rybníka s kachnami a vodopádem, zatímco ta druhá se pohybovala v areálu univerzitního kampusu, mezi budovami a parkovišti. Obě skupiny urazily stejnou vzdálenost a měly zhruba stejný objem fyzické zátěže. Nikdo nesměl po cestě používat elektronická zařízení ani s nikým mluvit.

Po procházce všichni absolvovali další standardizovaný test Attention Network Task (ANT), který se často využívá k měření tří funkcí pozornosti, jimiž jsou ostražitost, orientace a výkonná kontrola. Výsledky testů ukázaly, že ti, kteří se procházeli v přírodě, dosáhli výrazně lepšího skóre, pokud jde o výkonnou kontrolu, což je soubor mentálních dovedností, který zahrnuje pracovní paměť, flexibilní myšlení a sebekontrolu. Tyto dovednosti využíváme dennodenně při učení, práci a zvládání každodenního života. Máme-li výkonnou funkci oslabenou, může to negativně ovlivnit naši schopnost soustředit se, sledovat pokyny a regulovat emoce.

„Procházka v přírodě posiluje určité řídicí procesy v mozku nad rámec výhod spojených s cvičením,“ uvedli autoři studie v tiskové zprávě.

Čas, kdy se jen tak oddáváme krásám přírody, umožňuje mozku vypnout a relaxovat, neboť se nevyžaduje žádné kognitivní úsilí a rozhodování. Zvuky lesa, vůně jehličí, sluneční paprsky prosvítající skrz koruny stromů, zurčící potůček, svěží vzduch a jemný vánek - to vše člověka fascinuje a naplňuje pohodou.

Mnozí vědci se domnívají, že lidé mají ve své DNA zakódovanou primární potřebu přírody, a pokud s ní ztrácíme kontakt, ohrožujeme tím své zdraví. Tento názor vychází z hypotézy biofilie čili lásky ke všemu živému. Podle ní lze ono přirozené lidské tíhnutí k přírodě vysvětlit stovky tisíc let trvající evoluční historií pobytu člověka v přírodním prostředí. Teprve v posledních několika stoletích se lidstvo přesunulo k hektickému městskému životnímu stylu, který zřejmě naší mysli příliš nesvědčí.

Moderní velkoměsta vědci přirovnávají k husté městské džungli plné aut, dopravního ruchu a bezdrátových sítí, což je pravý opak přírodního prostředí. V současné době se soustředí ve městech více než polovina světové populace a očekává se, že tento podíl bude narůstat. Odhaduje se, že do roku 2050 bude sedm z deseti lidí na světě žít ve městech. Navíc mnozí z nás navíc stráví až 90 procent svého života uvnitř budov.

Život ve městě přináší určitě výhody, ale také představuje značné psychické riziko. Uvádí se, že poruchy nálady, úzkost a deprese se až o 56 % častěji vyskytují v městském prostředí než na venkově. Urbanizace představuje hlavní environmentální riziko pro vznik schizofrenie a má na svědomí více než 30 % případů této nemoci.

Život ve městě přináší řadu stresorů, jako jsou davy lidí, spěch či hluk. Pokud na člověka nepřetržitě působí, uvádí jeho tělo do stresového stavu, známého jako reakce „bojuj nebo uteč“. V takové situaci se aktivuje amygdala, ona část limbického systému, která vyvolává emoce jako vztek, hněv, strach, úzkost a další. Když je aktivní, ujímá se vlády nad neokortexem, a člověk pak není schopen naslouchat či racionálně myslet – říká se tomu říká „amygdalický únos“. V tomto stavu se člověk stává náchylnější k psychickým problémům.

Jak ukázala průkopnická studie z roku 2011, amygdala se aktivuje více u obyvatel měst než u lidí žijících na venkově. Čím větší aglomerace, tím vyšší aktivace amygdaly. Lépe jsou na tom obyvatelé měst bydlící poblíž lesa.

Jiná studie zase doložila, že opakovaný pobyt v přírodním prostředí má pozitivní vliv na aktivitu amygdaly. Lidé, kteří jsou v častém kontaktu s přírodou, vykazují pak menší aktivitu amygdaly během stresových situací. Nic takové se však nedá říct o městských procházkách.

Trávení času v přírodě je tedy způsob, jak zlepšit své duševní i fyzické zdraví. Japonci pro to mají výraz: „šinrin-joku“ neboli „lesní koupel“. Tato terapie se v Japonsku stala nedílnou součástí preventivní zdravotní péče, lékaři ji dokonce ordinují svým pacientům coby „eko-protijed“ proti vyhoření v neustále se rozvíjejícím technologickém světě.

V 90. letech 20. století začali výzkumníci zkoumat fyziologické přínosy lesní terapie a výsledky je překvapily. Například se zjistilo, že již po pár hodinách strávených v lese dochází k významnému poklesu hladiny stresových hormonů. Zároveň se zvyšuje prospěšná aktivita imunitního systému a aktivuje se parasympatický nervový systém, který pomáhá snižovat stres a podporuje relaxaci.

Jedním z faktorů je skutečnost, že imunitní systém člověka reaguje na fytoncidy, chemické látky, které vylučuje do vzduchu většina stromů, keřů a některých dalších rostlin. Tyto látky fungují jako obranný mechanismus a prostředek komunikace pro rostliny a v důsledku určitých evolučních adaptací je lidské tělo schopno s nimi interagovat.

K podobným závěrům dospěla i řada studií na Západě. Jasně poukazují na to, že procházky v přírodě snižují stres, úzkost a negativní emoce. Tlumí škodlivé dopady života ve městě a naopak potenciálně působí jako prevence proti vzniku některých duševních poruch. Klidné prostředí, vzdálené ruchu a chaosu velkoměsta, poskytuje lidem účinný, rychlý a přitom levný způsob regenerace. Díky tomu pak dokážeme lépe zvládat každodenní výzvy. „Důsledné praktikování procházek v přírodě může vést k trvalým změnám v našem mozku, což přispívá k celkové psychické odolnosti,“ říká neurolog Dr. Alan Logan.

Ne každý si však může dovolit opustit město a uchýlit se do klidnějšího přírodního prostředí. Mnozí vědci proto zdůrazňují nutnost začlenit do projektů měst více zelených ploch a přírodních prvků, s ohledem na mnohé výhody, které přinášejí naší psychice. Než se však města více ozelení, do té doby se musíme sami snažit se k přírodě alespoň trochu přiblížit.

Zdroj: The University of Utah

Odkaz na studii: McDonnell, A.S., Strayer, D.L. Immersion in nature enhances neural indices of executive attention. [Pobyt v přírodě zvyšuje nervové ukazatele výkonné pozornosti.] Sci Rep 14, 1845 (2024). https://doi.org/10.1038/s41598-024-52205-1