Proč nás mimozemšťané nekontaktují? Možná jsou uvěznění na své planetě

Vesmír je plný záhad a tajemství a to, zda kromě člověka v něm žijí ještě další inteligentní bytosti, patří k těm nejzajímavějším. Zatímco na Zemi se evoluce rozvinula do bohatého spektra životních forem, zahrnující i nás, lidskou rasu, na jiných planetách by mohla být situace zcela odlišná. Co kdyby na planetě pokryté oceány vzešla inteligentní civilizace? Byla by schopna uniknout z vodního prostředí a vydat se na dobrodružnou výpravu do kosmu?

Studie publikovaná v časopise Journal of the British Interplanetary Society se zabývá myšlenkami a faktory, které by mohly ovlivnit schopnost mimozemských civilizací prozkoumávat vesmír. Její autor, profesor Elio Quiroga z Universidad del Atlántico Medio ve Španělsku, v ní předkládá dva nové koncepty – „únikový faktor exoplanety“ a „akváriové světy“ – které pomáhají lépe porozumět možným omezením pro cestování mezi vesmírnými světy a komunikaci s jinými civilizacemi.

Jeho teorie se týká Drakeovy rovnice, což je užitečný nástroj, který vědcům umožňuje zhodnotit možnost existence jiných aktivních a komunikujících mimozemských civilizací. Mimozemskou civilizací si ovšem může být jisti až tehdy, pokud s ní dokážeme navázat kontakt. Zda je to možné, je dáno dvěma faktory: schopností inteligentních forem života uniknout gravitaci na své domovské planetě a schopností vysílat rádiové a jiné signály do vesmíru.

Mnoho exoplanet považují astronomové za potenciální lokality pro mimozemský inteligentní život (ETI). Tyto „superzemě“ se mohou ve většině ohledů značně lišit, ale musí mít větší hmotnost než Země a menší než Neptun. Podle NASA se běžně nacházejí i v Mléčné dráze. Některé z nich jsou až desetkrát hmotnější než Země. Avšak vyšší hmotnost vede k silnější gravitaci, což by mohlo být překážkou pro možnou inteligentní civilizaci na těchto planetách, pokud by chtěla cestovat vesmírem.

Například Země má únikovou rychlost 11,2 kilometrů za sekundu, což je více než 40 000 km/h, a to je rychlost, kterou by měla raketa vyvinout, aby unikla gravitační síle naší planety.

Většina superzemských planet má ovšem mnohem vyšší hmotnost a gravitaci, což znamená, že inteligentní mimozemská civilizace, která by na nich žila, by se musela vypořádat s mnohem vyššími únikovými rychlostmi.

„Mohlo by se tedy stát, že inteligentní druh na těchto planetách by nikdy nebyl schopen cestovat do vesmíru z důvodu naprosté fyzikální nemožnosti,“ konstatuje Elio Quiroga.

Dr. Quiroga ve svém výzkumu vypočítává pravděpodobnou únikovou rychlost některých známých planet mimo sluneční soustavu a zavádí ukazatel nazvaný Exoplanet Escape Factor (Fex), česky únikový faktor exoplanety. Tvrdí, že na planetě s hodnotou Fex vyšší než 2,2, by lety do vesmíru představovaly téměř nepřekonatelnou překážku kvůli obrovským únikovým rychlostem. Obyvatelé takové planety by nebyli schopni opustit planetu za použití jakéhokoli myslitelného množství paliva. Navíc žádná funkční raketa by nevydržela tlaky spojené s tímto procesem, alespoň s materiály, které máme k dispozici, stojí ve studii.

Stejně tak návrat z vesmíru na superzemi, která je desetkrát hmotnější než naše planeta, je velmi obtížný. Svou roli hraje také hustota atmosféry. Při návratu do atmosféry musí kosmická loď kontrolovat svou rychlost a zároveň se vyrovnávat s třením, což je na planetě s vyšší hmotností složitější, stejně jako opačný proces – opuštění planety.

Tento objev naznačuje, že ve vesmíru může být mnoho inteligentních bytostí navždy připoutáno ke svým domovským planetám a neschopno prozkoumávat vesmír. Důsledky těchto zjištění by mohly významně změnit naše chápání potenciálního rozšíření a vývoje života ve vesmíru.

Dalšími světy, o nichž se spekuluje, že by na nich mohl existovat život, jsou planety, které Elio Quiroga nazývá fishbowl worlds (akváriové světy). Stejně jako ryby v akváriu žijí uzavřeny v omezeném prostoru, i civilizace akváriového světa je uvězněna na své domovské planetě. Panují zde totiž přírodní podmínky, které jejich obyvatelům brání si vůbec představit možnost letů do vesmíru, natož o nich snít.

Tak například oceánské světy, které mají povrch pokrytý hlubokými oceány tekuté vody. Tyto planety mají atmosféru a povrchové podmínky podobné Zemi a mohou být potenciálně vhodné pro existenci života, zejména mikroorganismů, nebo možná i inteligentních forem života.

Quiroga v této souvislosti upozorňuje, že v tekutém prostředí se komunikace bez technických prostředků přenáší mnohem dále než v atmosféře. Nepodporované signály by se mohly šířit na vzdálenost stovek kilometrů. Podle autora by zde komunikace mezi jednotlivci mohla probíhat i bez technických zařízení, podobně jako se mezi sebou dorozumívají velryby. Případné zde žijící inteligentní tvory by tak nic nenutilo vyvíjet komunikační technologie, takže by nevznikla „komunikační civilizace“, schopná komunikovat s jinými civilizacemi ve vesmíru. S takovou se ostatně v Drakeově rovnici nepočítá.

A co třeba planeta s nepřetržitou oblačností, která by zakrývala pohled na hvězdnou oblohu? Jak by to ovlivnilo tamní civilizaci? Budete toužit po objevování hvězd a planet, když je nevidíte a nevíte, že vůbec jsou? Zajisté ne. Podobně je tomu i ve dvojhvězdném systému, kde hvězdy obíhají kolem sebe. Pokud byste žili na planetě, která se kolem obou hvězd otáčí takovým způsobem, že světlo z nich neustále osvětluje oblohu, nikdy byste nezažili tmavou noční oblohu posetou hvězdami.

Stejně tak na oceánských světech pokrytých ledem nebo na ledových měsících s tlustým ledovým krunýřem pod povrchem by měli případní obyvatelé velmi omezený výhled na vesmír, který je obklopuje. Je těžké si představit, že by v oceánu pod několikakilometrovou vrstvou ledu vznikla technologická civilizace toužící dobývat vesmír a hledat v něm jiné civilizace.

Byť tedy otázky o existenci mimozemských civilizací zůstávají stále nezodpovězené, nové teoretické koncepty nám pomáhají přiblížit se k pochopení limitů a možností inteligentního života ve vesmíru. Zdá se, že vesmír, i přes svou nekonečnou rozmanitost, může mít pro některé civilizace nečekaně pevné hranice.

Zdroj: British Interplanetary Society

Odkaz na studii: Elio Rodríguez: Představení únikového faktoru exoplanety a akváriových světů (dva koncepční nástroje pro hledání mimozemských civilizací), Journal of the British Interplanetary Society (2024). DOI: 10.59332/jbis-076-10-0365