Článek
Britští vědci dosáhli průlomu v oblasti zkoumání včelí komunikace. Odhalili úžasný mechanismus, kterým včely medonosné dekódují tance svých družek v úlu.
Při těchto tancích včely medonosné svými pohyby a orientací na plástvích signalizují směr a vzdálenost k potravě mimo úl. Až doposud ale nebylo jasné, jak včely, které se shromáždí kolem tanečnic, tyto informace přijímané v naprosté tmě včelího úlu, interpretují a chápou. Vědci zjistili, že k tomu používají sofistikovaným způsobem svá tykadla.
Tajemná souhra těl a tykadel
Tohoto objevu dosáhl tým z Edinburské univerzity díky studiu včelstva v univerzitním včelíně. Vědci natáčeli hmyz ve zpomaleném pohybu a vysokém rozlišení v infračerveném světle. To jim umožnilo detailně sledovat polohu tykadel okolních včel během každého včelího tance, což pouhým lidským okem postřehnout nelze.
Pozorování týmu odhalila, že včela upravuje polohu svých tykadel v reakci na doteky tanečnice a také podle toho, jak se tanečnice pohybuje kolem ní a jak je její tělo vůči ní natočeno.
Elegantní mechanismus
Pozoruhodné bylo, že včely dokázaly dekódovat tance z jakéhokoli úhlu, a dokonce i v pohybu, a to kombinaci signálů zachycených jejich tykadly a vlastního vnímání gravitace. To však vyžaduje, aby včela přesně sečetla dva úhly detekované oběma smyslovými orgány.
Vědci použili počítačový model, který napodobuje mozkové obvody včely, a prokázali, že k integraci informací a určení úhlu a vzdálenosti k potravě, jak je naznačeno tanečním pohybem, stačí méně než sto neuronů. To ukazuje na neuvěřitelnou efektivitu a úspornost nervového systému včel.
Tato schopnost může posloužit jako inspirace pro vývoj nových technologií v oblasti počítačového zpracování, zejména při navrhování kompaktnějších a energeticky efektivnějších počítačů.
„Tato studie je mimořádně zajímavá, neboť odhaluje pozoruhodně elegantní nervový mechanismus, který včely používají k dešifrování složitých informací s minimálním nasazením zdrojů,“ konstatuje Anna Hadjitofi ze School of Informatics na Edinburské univerzitě.
Důsledky pro ekologii
Studie publikovaná v časopise Current Biology představuje významný krok vpřed v chápání komunikace včel a jejího dopadu na ekosystém. Zjištění vědců mají potenciál přispět k řešení aktuálních problémů, jako je ztráta stanovišť a nadměrné využívání pesticidů, které mohou zásadním způsobem ovlivnit schopnost hmyzu vyhledávat zdroje potravy. To by mohla být alespoň trochu povzbudivá zpráva vzhledem k tomu, jak důležitou roli včely v přírodě zastávají.
Všechny včely se snaží o co nejhladší chod své komunity. K tomu je nezbytná přesná komunikace.
Rozmanitost včelích tanců
Včelí tance představují unikátní formu komunikace mezi včelami, která slouží k přesnému předávání konkrétních informací. Tato forma komunikace vznikla asi před dvaceti miliony lety a nemá obdobu v celé živočišné říši. S výjimkou primátů jsou tyto tance jediným příkladem symbolické řeči u zvířat. Slouží k indikaci směru a dostupnosti vzdálené potravy.
Kruhový tanec, který včela předvádí, když běhá po plástvi sem a tam v kruhu a otáčí se na místě, slouží k nalákání ostatních včel na blízký zdroj potravy. Tento tanec však neurčuje ani směr, ani vzdálenost. Ostatní včely ochutnají vzorek z jejích pylových váčků a následně se v okolí asi sta metrů pokusí nalézt odpovídající zdroj.
Dalším typem je osmičkový tanec, při kterém se včela pohybuje po plástvi po dráze ležaté osmičky. Střed osmičky ukazuje směr, kam by se ostatní včely měly vydat. Úhel mezi pláství a osou tance odpovídá úhlu mezi sluncem a zdrojem potravy, podle kterého se včely orientují v prostoru.
Včela také indikuje vzdálenost zdroje tím, že třese zadečkem, přičemž čím dál se potrava nalézá, tím více sebou třese. Takto si včely předávají informace o potravě vzdálené až šest kilometrů.
Poslední dva typy tanců slouží spíše k organizačním účelům. V případě velké koncentrace včel, které do úlu přiletěly s potravou, ale nechtějí se vrátit, létající včela předvede natřásavý tanec, aby přiměla ostatní k odletu. Opakem je situace, kdy se vrátí do úlu a zjistí, že se tam nachází málo včel, které se starají o donesenou potravu. V takovém případě volí jiný typ tance, aby povolala další včely do práce na plástvích.
Zdroj: The University of Edinburgh
Odkaz na studii: Anna Hadjitofi, Barbara Webb. Dynamické rozmístění tykadel umožňuje včelám medonosným dekódovat tanec. Current Biology, 2024; DOI: 10.1016/j.cub.2024.02.045
