Článek
Jste chyceni v proudu myšlenek a úvah a nemůžete se jich zbavit. Bohužel si neuvědomujeme, že mezi naším stavem vědomí a tím, co se nám děje, je spojitost. V hlavě se nám do kola rodí myšlenky, které naše neproduktivní dojmy posilují a vyvolávají odpovídající emoce.
Náš vlastní pocit spokojenosti a štěstí závisí na našem hodnocení sebe a druhých. Jenže v životě to chodí tak, že stále hodnotíme, posuzujeme a vyhodnocujeme myšlenky, motivy, činy, úspěchy a prohry druhých (ale i své). Tyto „soudy“ omezují a zaměřují naše myšlenky a naše reakce na ně. Ve svých hodnoceních pak hledáme ospravedlnění pro své chování a jednání. Projektujeme to pak navenek, na ostatní. V zajetí negativních reakcí vyvoláváme a přitahujeme jen další negativní věci. Jak snadno zabředneme při obraně své „pravdy“ k osočování „ty lžeš, nemluvíš pravdu…“. Nevíme nic o tom, že existuje vzájemná souvislost mezi vaším stavem vědomí a čímkoliv, co se vám děje.
Je tak snadné se rozrušit. Kolektiv, politika, finance, společnost odrážejí kolektivní vědomí, kde se posuzuje, hodnotí. Ale to, co svět potřebuje, jsou klidné a mírumilovné bytosti.
Ne klidné ve smyslu, že budeme apatičtí. Je to takový druh klidu, kdy jsme přítomní, pozorní, klidní. Povzneseni nad myšlení. Můžete stále myslet, a dokonce lépe než dřív. Když se pak dostanete do situací, kde je konflikt, tak přinášíte svůj klid, který je stavem vašeho vědomí. Tím léčíte kdykoli je to potřeba. Vědomí, život, inteligence, klid … to je to, co svět potřebuje, aby byl zachráněn.
Znáte Shakespearův citát? Nic není samo o sobě ani dobré, ani špatné. To z věcí dělají jen naše myšlenky o nich.
V Knize zázraků se píše o tom, že nikdy nejste rozrušeni z důvodů, ze kterých si myslíte, že jste. Když jste rozrušeni, myslíte si, že víte proč: protože kvůli tomu, že… Ve skutečnosti není v životě žádný důvod k tomu být rozrušený, rozmrzelý. Jsou to jen zdánlivé důvody. Mohli bychom se tedy ptát - jaký je ten důvod mého rozrušení? Odpovědí může být, že jste promarnili kontakt s tím, co jste. Totálně chyceni v omezujících myšlenkách jste ztratili kontakt s lidmi, se svou vědomou a prostornou přítomností, s prostorem, kde jsou myšlenky. Můžete si říkat „chci klid boží“. Avšak tato slova, jsou-li jen vyslovena, nejsou ničím, ale jejich význam je vším.
Nestačí si říci, nemysli na to, ale změnit svoje reakce. Říci si třeba „fajn, takhle to je a já se s tím vypořádám tak, aby mne to nadále vnitřně nezraňovalo“. Svět, lidé, situace budou postupně ztrácet sílu vás rozrušit. Ne proto, že byste se odstřihli nebo se snažili kontrolovat své chování… Ale proto, že jste propojeni s něčím hlubším než jen s povrchovou realitou. Potom žijete v tomto světě ve více laskavějším stavu vůči němu jako klidné energetické pole. A to změní svět.
Pokud hledáte na cestě k tomuto poznání a žití průvodce, najdete jej v díle Eckharta Tolleho Moc přítomného okamžiku. První vydání v českém jazyce vyšlo už v roce 1997 a od té doby změnilo život mnohých čtenářů.
Minulost je vzpomínka. Budoucnost iluze vytvořená z našich minulých zkušeností a obav z neznáma. Avšak jediný čas, který můžeme skutečně prožít, je TEĎ.
