Článek
Celé jeho tělo se pohybovalo v rytmu pružné chůze a se vztyčenou hlavou se vesele rozhlížel kolem sebe. Pětileté dítě nedokáže tak dokonale koordinovat pohyby svého těla. Nemohla jsem odolat, abych nenavázala konverzaci. Na mé „ahoj“ se mi dostalo odezvy – také „ahoj“. Od té chvíle kdykoli jsme se v lázeňském komplexu potkali, ke mne vyslal své rozradostněné „čau“ a ledabyle mávl na pozdrav rukou. Ačkoliv se mezi námi nic jiného neodehrálo, stali jsme se přáteli.
Někdy mám pocit, že při výchově dětí zapomínáme na to, naučit je zdravit. Sousedovic syn na chalupě zásadně nezdravil. Neodradilo mne to, a sama kdykoli jsme se potkali, řekla jsem dobrý den. Asi tak při pátém setkání během jediného odpoledne mu došla trapnost okamžiku a vymáčkl ze sebe „dobrý den“. Uběhlo pár let, dnes je už dospělý a občas se potkáváme, když zajede za rodiči. Jde se sklopenýma očima a „nevnímá“.
Uchovávám si jednu vzpomínku. Na schodech činžovního domu jsem potkala Danu Medřickou. Byly jsme tam samy. S rozpaky, zda ji nebudu obtěžovat svou pozorností, jsem pozdravila. Myslím si, že i ji to překvapilo. Na její odpověď „dobrý den“ doplněný laskavým a vřelým úsměvem, nikdy nezapomenu. Bylo mi asi jedenáct a dostalo ve mi pozornosti od ženy, kterou jsem obdivovala: znala jsem ji z televizních a rozhlasových her. Snad poprvé v životě jsem pocítila, že jsem také pro někoho významného důležitá.
Také to rošťácké čau přineslo do mého světa více hřejivého světla.
Takže vám všem dobrý den!
