Článek
A pro mnohé z nás je pak nejpohodlnější přebírat názor většiny zprostředkovávaný nám veřejnými sdělovacími prostředky. Stále se nám plní náměstí. Ale všimli jste si, že atmosféra je tam jiná, než když jsme na demonstracích cinkali klíči? Na dnešních náměstích je více emocí a agresivity. Jsem s mnoha věcmi také nespokojená, ale uniká mi jedno: záměr a cíl, co by mělo demonstrující spojovat. A protože ryba smrdí od hlavy, stačí se podívat na tribuny, kdo na nich vystupuje a co hlásá. A také shlédnout z tribuny dolů a vnímat, co se děje tam.
A proto se snažím vystačit si s vlastním rozumem. Kdo na čí území vstoupil a začal s agresí, ten je agresor, je jasná pravda. Podívám-li se však na důsledky. Tisíce mrtvých, zničená infrastruktura, migrace, která plodí miliony lidí vykořeněných z jejich životního prostředí s důsledky, které se ani po generacích nenapraví, negativní dopady na světové hospodářství atd., začínám se ptát, jak je možné, že jsme se dostali tam, kde jsme a proč se nedalo této apokalypse zabránit. Zvláště, když vyplouvá, že se dala předvídat, protože Rusko se chovalo tak, jak se chovalo, západ se choval tak, jak se choval… A svět nad tím zavíral oči.
Můžeme pomyslet na to, jak středověk byl krutý. Jak se válčilo, zabíjelo, znásilňovalo, plenilo. Je to scénář, který se stále opakuje, jen kulisy se mění. Lidé měli podanou ruku – desatero božích přikázání. Kdo chtěl mít svědomí čisté a zachovat si tvář, mohl v něm najít kotvu - záměr a cíl svého života. Ale nakonec se ukázalo, že to tak zcela nefunguje - lidstvo se neproměňovalo. Situaci nezachraňovaly ani různé pakty, smlouvy, etické kodexy, které měly vést k humanitě, a tedy udržitelnému soužití.
Kde tedy hledat cestu k smysluplnému žití? Došlo mi, že je to je lidskost a odpovědnost. Vymyslet kodex lidskosti a k němu směrovat výchovu dětí i dospělých a vést je zodpovědnosti za všechny činy – ty dobré i zlé. Jedno je po tisíciletých zkušenostech jisté – lásku a přátelství nelze si vynutit žádnými prostředky. A týká se to všech oblastí života. Tam, kde je strach a nedůvěra, není prostor pro mír.
Když se Matky Terezy ptali, jak by se dala zastavit všechna ta válečná běsnění, měla prostou radu: jděte všichni domů a milujte svou rodinu.
Možná to úplně stačí pro to, aby se lidstvo napravilo.
