Článek
Svět duality však potřebuje i tmu. Tmu proto, abychom nebyli jen oslnění. Oslnění není to nejlepší světlo, abychom porozuměli tomu, co se kolem nás děje.
Zastávám názor, že nepřicházíme na svět jako nepopsané knihy, ale každý se rodíme s nějakým obsahem mysli. Geneticky se nepřenášejí jen rysy fyzické, ale i inteligence, emoční prožívání, zakódované vzpomínky předků na katastrofické události jakými byly války, ztráty spojení se svými předky v důsledku vysídlování, přírodní pohromy atd.
Každý máme jakousi vnitřní esenci, projevující se jako vnitřní síla, která se výchovou a novými zkušenostmi buď posiluje, nebo utlumuje. Buď rosteme, nebo chřadneme, podle toho, zda jsme v harmonii se sebou samými – se svým podvědomím s intuicí a se svojí duší.
Proto jsme taky každý jedinečný a nikdo jiný nemůže znát naši situaci a proto také naše posuzování a hodnocení ztrácí jakýkoli smysl. Není to návod k nějaké anarchii. Žijeme v nějaké době, kde platí určitá pravidla a nemůžeme si dělat, co se nám zlíbí. Saint Exupery to vyjádřil v Malém princi. Vrátil se ke své růži. Každý jsme zodpovědný za to, co nebo koho jsme k sobě připoutali.
Mnozí z vás už slyšeli, ba přijali za své, že jsme to my, kdo si vybral dobu, místo, rodiče atd. ke svému znovuzrození. Vybírali jsme si to tak, abychom pokročili na cestě svého vývoje, tedy učili se a rostli a prošli svými naplánovanými lekcemi. Mnozí namítnou, že to je hloupost. Vybrali byste si v každém případě něco jiného. Jenže lidskou přirozeností je učit se prostřednictvím těžkostí a bolestí. A máme na výběr – buď trpíme, nebo události bereme jako životní lekce. Jedna moje přítelkyně to vystihla slovy „nepřišli jsme sem proto, abychom tu vyhnili ve štěstí“.
Naštěstí svět je nastaven tak, že máme příležitost dobrat se svého štěstí. Nežehrejme tedy na svůj osud a klaďme si otázky, ty nejlepší odpovědi najdeme uvnitř nás samých.
Vidíme jen to, na co si posvítíme.
Tak si tedy posviťme i na ty nepříjemné situace. Místo toho, abych žehrali na svůj osud, položme si otázku – čemu mne má ta bolavá událost či situace naučit?
Pokud si klademe takové otázky, jsme na cestě k osvícení.
Magdalena Lautnerová
