Článek
Možná jste sami zažili, že ve vypjaté situaci jste nepropadli zmatku a reagovali rozumně. Až jste se podivili, kde se to ve vás vzalo, jak jste to dokázali. Ostatní to mohou nazývat statečností a přitom jste jednali tak, jak bylo v daném okamžiku nutné. Byli jste zkrátka v přítomnosti. Kdybyste měli strach, nedokázali byste to. Strach je vždy spojen s minulostí a budoucností – co bude zítra, za měsíc…ale to jsou jenom myšlenky, žádná budoucnost není, je pouze přítomnost. Strach vždy zažene radost do kouta.
Říká se, že zahradníci jsou nejšťastnější lidé. Mají totiž to štěstí, že sledují růst květin. Radují se z každého jejího vývoje – vyvolává to v nich radostný pocit. Kdysi jsem četla, že v Tibetu je smyslem výchovy dětí starat se o to, aby prožívaly radost. Považují ji za přirozenou potřebu člověka. Jenže v našich zeměpisných šířkách se soustřeďujeme víc na nedokonalosti a často vidíme jen chyby. Popohání nás touha být lepší než ti druzí a proto se stále porovnáváme s ostatními.
Radost oproti strachu nás otevírá novým nápadům. Jen si připomeňte okamžik, kdy jste pociťovali radost. Cítíte, jak vás to hned obveselí a přeladí do příjemného pocitu?
Proto stojí za to, pěstovat si pocit radosti. Je to o zaměření pozornosti a chce to také trénink.
Kolikrát jste slyšeli – mysli pozitivně. Dokázat to znamená přeladit si mysl a to tak, že si vědomě ve své hlavě přenastavím to, čím se ve své mysli zaobírám. Trénovat naučený optimismus je výhodnější, než se tvářit jako škarohlíd. Když se budu domů vracet se zachmuřenými myšlenkami, mohu se místo toho soustředit na to, jak si s partnerem či dětmi popovídám o tom, co dnes příjemného prožili. Můžeme tomu říkat také asertivita. Nebo budu myslet na to, jak se uvedu do klidu a udělám si pohodu. Nezeptám se doma svého školáka „co bylo dnes ve škole“? Mohu se dočkat jen lakonické odpovědi NIC. Ale mohu se ptát, co příjemného dítě během dne prožilo a nerozčílím se hned nad špatnou známkou.
Druhá cesta jak se dopídit radosti může být lidová moudrost, která praví „hoď to za hlavu“. Je to určitě lepší, než se přihrbit. Nenechat se zaplavit negativními emocemi druhých. Když vám někdo něco říká, nemusí to být pravda. Je to totiž o tom, jak se cítí oni. Můžete říci, já to tak nemám, já to vnímám jinak. Nebo prostě odejít.
A prosím, buďte asertivní i sami k sobě.
