Článek
Žijeme totiž v pochybnostech. Zvolil/a jsem si správné zaměstnání? Tu správnou manželku/manžela? To správné místo k životu? Každý si tam může dosadit své vlastní pochybnosti. A můžeme pochybovat o všem, o životních příležitostech, o lidech, o svém životním směřování atd. Svět kolem nás se rapidně mění a my to nestíháme. Navíc se v informačních médiích šíří různé hoaxy, podvodné maily a kdovíco ještě. Čemu tedy věřit a z čeho čerpat jistoty?
Člověk zkrátka hledá něco, na co by se mohl spolehnout, vědět, že je to „pravdivé“. Teď dokonce přichází umělá inteligence, která na rozdíl od člověka má na to, aby prozkoumala digitální svět nabízející tisíce informací a možností jejich kombinace. Jenže ani tak nebudeme mít vyhráno.
Co takhle hašteření vlády o změně daňového systému, řešení inflace, sociální podpory, válečné konflikty? Lze vůbec uniknout tomu všemu zmatení? Nabízí nám vnější svět vůbec nějaké jistoty?
Čím víc jsme digitálnější a máme možnost dohlédnout dál a dál, zjišťujeme, že i s tím nejrychlejším internetem máme méně a méně času a zahlcují nás myšlenky, co všechno nestíháme.
Snad jeden příklad za všechny. Jsem pamětníkem toho, že při nákupu zboží jsem dostala paragon s razítkem prodejny. Dávalo mi to možnost jít si zboží vyměnit či vyreklamovat. Teď mi z e-shopu chodí minimálně tři papíry formátu A 4 – objednávka, faktura a tiskopis pro případnou reklamaci. K tomu i několik stránek obchodních podmínek od prodávajícího. Pročítat se jimi vyžaduje téměř právnické vzdělání, tak kdo by chtěl nad tím trávit čas.
Doufám, že se lidstvo z toho šílenství jednou probere. Vesmír nám poskytuje mnoho příležitostí a my máme možnost si vybírat, co uděláme, jak se zachováme. Máme volbu – těšit se z toho, co máme místo přemýšlení nad tím, co nemáme. Strach a peníze jsou nejstupidnější prostředky manipulace. A tak žijeme svůj úděl a tvoříme svůj osud. Nemůžeme za ně obviňovat okolnosti či druhé lidi. Vše závisí jen a jen na našich volbách.
A jsme u člověka, jeho individuality. Od nepaměti se musí vyrovnávat se složitostmi vnějšího světa. Hledáme pomyslnou základní kotvu k dosažení harmonie a klidu v duši. Od nepaměti je toto hledání vnitřní záležitostí každého člověka. To, co se děje kolem mne, by mělo nabádat, jak se uvnitř sebe spojit – se svojí individualitou, se svým vnitřním světem neboli se svojí duší. Když se ztišíme, promlouvá k nám. Jsou to ty chvíle, kdy nasloucháme svému svědomí, svému vnitřnímu hlasu, své intuici, svým pocitům. V těch chvílích opouštíme to, co je mimo nás, co nemůžeme ovlivnit nebo změnit. Jsme ve svém vnitřním světě.
Je to ta jediná jistota, která se s věky nemění.
