Článek
Anketa
V České republice to závisí na pravidlech dané školy. Ze své praxe mohu potvrdit, že jedeme ve stejné lince jako ve zmíněné spolkové zemi. Pojďme se teď podívat, jaké to má z mého pohledu následky. Je pravdou, že žáci jsou méně stresovaní, ví, kdy se na co připravit a jsou celkem v pohodě. Na druhou stranu sami žáci přiznávají, že se učí pouze na dané avizované testy a zbytek vypouštějí. To následně zapříčiňuje, že rychle učivo zapomínají, protože si ho průběžně neopakují, využívají jen krátkodobou paměť a dlouhodobá paměť strádá. Dalším negativním projevem je snižování stresové hladiny. Žáci neumí pracovat pod stresovou situací a hroutí se před každým problémem. To už se projevuje i u nás. Možná jste již zaslechli pojem „sněhové vločky“. Přispívá k tomu i ochranitelské chování rodičů, kdy za žáky řeší i nejbanálnější věci.
Další čeření vody v ČR vyvolalo loňské rozhodnutí Polska, že na základních školách zakáží nebo výrazně omezí domácí úkoly. Opětovné odůvodnění bylo, aby žáci nebyli příliš zatížení. V České republice dokonce vznikla petice za zrušení domácích úkolů a MŠMT muselo vydat metodiku, jak se k celé záležitosti stavět. Jaký má podle Vás přínos, nebo negativum, takový domácí úkol? Je to doopravdy přenášení zodpovědnosti učitele na rodiče? Nebo je to o učení se s nakládáním a rozvržením svého času, o nějaké vlastní přípravě, zpětné vazbě, zda si danou látku vybavím i doma v klidu či přesvědčení, že jsem to pochopil/a. Je opravdu nutné, aby rodiče domácí úkol kontrolovali, opravovali a vysvětlovali? Nebo aby to děti dělali sami (bez pomoci a oprav rodičů) a učitelé měli zpětnou vazbu, kde mají ještě něco dovysvětlit a procvičit, protože se v dané látce objevilo nejvíce chyb a potřebuje to tedy stále ve škole doladit?
Vyvstávají tu další otázky, opravdu jste se jako rodiče se svými dětmi učili 45 minut denně chodit na nočník, nebo říkat nějaké slovo, pak jste přestali, nebo jste to opakovali několikrát za den? Když se to hned na poprvé nepovedlo, nechali jste to být, aby bylo Vaše dítě v pohodě, nebo jste to zkoušeli znovu a znovu i přes nějaký ten tlak, nebo nepříjemnosti, dokud jste nebyli s výsledkem spokojení? Obzvlášť v dnešní době, kdy neustále slyšíme, jak se vše rychle mění. Nemají být žáci na změny zvyklí? Neměli bychom jim nějaké takové změny představovat a předkládat, aby si s nimi uměli poradit?
Osobně se řídím pravidlem: těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Proto se snažím rodičům, stejně jako teď Vám, vysvětlit to z mého pohledu, coby pedagoga z praxe. S podivem se většinou shodneme na tom, že pro děti a žáky je trochu drsnější přístup přínosný. Naše strana VÝZVA 2025 bude prosazovat posílení prestiže a vážnosti pedagogické profese, jako sboru profesionálů studovaných a připravených osob k vedení našich dětí, která bude prováděná v nejlepším zájmu žáků. Dbát na školu jako bezpečné prostředí, ve kterém je možné si určité stresové situace vyzkoušet a připravit se na reálný život, coby VÝZVU budoucnosti.
