Co rezonuje v školním prostředí

Z důvodu konsolidace veřejných financí a šetření, kde se dá, se chytrá hlava zamyslela a řekla si, že je hodně odkladů, hodně přípravných tříd a že tyto aktivity brzdí včasný příchod osob do aktivního ekonomického života, do role plátce daně. S tím by se dalo celkem souhlasit, pokud se nezamyslíme, co takový odklad, nebo přípravná třída znamená pro samotného žáka, rodiče i učitele.

Odklady se dávají na podnět učitelek MŠ nebo ZŠ, samozřejmě se souhlasem zákonných zástupců a musí projít tzv. PPP (Pedagogicko-psychologickou poradnou), kde předpokládáme odborníky svého oboru. Ti určitě nemají za cíl brzdit ekonomický vývoj společnosti, nýbrž se zabývají a poskytují bezplatné odborné psychologické a speciálně pedagogické služby dětem a rodičům. Posuzují například školní zralost, možný školní neúspěch (zapříčiněný specifickými poruchami učení, či pozornosti) nebo výchovné potíže (způsobené poruchou chování, či odchylek v osobnostním a sociálním vývoji). Přípravné třídy jsou naopak takový mezistupeň mezi školkou a základní školu, kdy si dítě/žák zafixovává návyky, které upotřebí k přechodu z mateřské školy, do první třídy základní školy.

Zákonodárce, hlava pomazaná, si opravdu myslí, že když dojde ke zrušení přípravných tříd a také omezení odkladů pouze pro vážné zdravotní potíže, že se žák nepřipravený na školu, z jakéhokoliv výše popsaného důvodu, zapojí do ekonomicky aktivní společnosti?

Nebo se stane opak. Škola pro žáka bude zátěží, nepřítelem číslo jedna, možná nepřítelem číslo dva, pokud budou rodiče dostatečně ctižádostivý a budou žáka tlačit, aby vše zvládal. Získá žák tímto přístupem radost ze vzdělávání a vztah k dalšímu celoživotnímu učení? Co si počnou učitelé? V dnešním světě, kdy se tlačí na individualizaci a přístup ke každému jednotlivci zvlášť. Po učitelích to vyžadujeme, ale žáky hodíme do jednoho pytle. Oni si s tím, jako se vším, přeci poradí. A když ne? Tak si rodiče přiběhnout ulevit na nich, ne na systému.

Výzva 2025, strana pro děti, rodiče a prarodiče, hodnotí takto nastavený systém špatně. Naše společnost musí zohledňovat každého žáka a jeho potřeby individuálně. Nepřemýšlíme pouze z krátkodobého hlediska, ale chceme, aby každé dítě vyrostlo v jedince, které přispěje společnosti pokud možno nejlepšími schopnostmi, které získá kvalitním vzděláním a individuálním přístupem k jeho potřebám.