Článek
Může být chudý muž dobrým partnerem?
Dlouho jsem si myslel, že na vztah stačí být slušný člověk. Chodit do práce, nelhat, nebýt agresivní, umět se chovat. Že láska přece není o penězích. Jenže čím déle žiju, tím víc si nejsem jistý, jestli to tak opravdu je.
Můžeš pracovat každý den. Můžeš vstávat brzy ráno, tahat dvanáctky, šetřit, počítat každou korunu. A přesto na konci měsíce zjistíš, že sotva vyjdeš. Nájem, jídlo, základní věci. Nic navíc. Žádná rezerva. A s tím přijde něco, o čem se moc nemluví – pocit, že nejsi dost.
Nejde o luxus. Nejde o drahé večeře nebo dárky. Jde o jistotu. O klid. O to, že nemusíš přemýšlet, jestli si můžeš dovolit kafe, kino nebo výlet. Když tohle nemáš, začneš to ve vztahu cítit. Ne hned. Ale pomalu. V pohledech, v tichu, v tom, že se věci přestanou plánovat dopředu.
Možná existují vztahy, kde peníze nehrají roli. Věřím, že ano. Jen mám pocit, že je jich čím dál míň. Když se ukáže, že i přes práci nemáš skoro nic, vztah začne chladnout. Ne proto, že bys byl špatný člověk. Ale proto, že žiješ od výplaty k výplatě.
Nechci nikoho obviňovat. Každý chce žít v klidu a bezpečí. Jen si kladu otázku, jestli dnes může být chudý muž partnerem. Jestli snaha a práce ještě něco znamenají, když na konci dne stejně nemáš víc než základ.
Možná to vidím zkresleně. Možná mám jen smůlu.
Ale myslím si, že v tomhle nejsem sám. A že je na čase o tom mluvit normálně, bez studu a bez přetvářky.
