Článek
Myslel jsem si, že jsem skoro venku. Ne z dluhů úplně, ale z toho nejhoršího stavu, kdy už nežiješ, jen přežíváš. Kdy každá naděje bolí víc než beznaděj, protože víš, že o ni můžeš kdykoliv přijít. Měl jsem nápad. Ne geniální, ne revoluční. Prostě něco, co dávalo smysl, co bylo reálné a co by mi mohlo pomoct se zvednout. A tady přichází ta část, o které se moc nemluví – byl jsem hloupý. Naivní. Přesně ten typ člověka, který si myslí, že když je dole, tak aspoň lidé kolem něj budou hrát fér. Řekl jsem o tom svému nejlepšímu kamarádovi. Ne proto, že bych chtěl peníze nebo pomoc, ale proto, že když jsi dlouho v bahně, potřebuješ slyšet, že nejsi blázen. Že to, co tě napadlo, má hlavu a patu.
Poslouchal mě, přikyvoval, říkal správné věty. A já v tu chvíli cítil něco, co jsem dlouho necítil – úlevu. A pak ticho. Nejdřív krátké, pak delší. A jednoho dne jsem zjistil, že ten nápad žije. Ale beze mě. Bez vysvětlení. Bez studu. V tu chvíli mi došlo něco, co bolí víc než samotné dluhy. Že největší problém není systém, exekuce nebo peníze. Největší problém je naše vlastní naivita. To, že když jsme slabí, automaticky předpokládáme, že ostatní budou lepší než my. Že když jsme féroví, budou féroví i druzí. A ono to tak často není.
Nezničil mě ten nápad, který mi někdo vzal. Zničil mě ten okamžik, kdy jsem si dovolil doufat. Kdy jsem si řekl, že možná nebudu celý život jen člověk, kterému se pořád něco bere. A možná tohle znáš. Možná jsi taky někomu řekl víc, než jsi měl. Možná jsi věřil ve chvíli, kdy bylo bezpečnější být cynický. A možná si teď říkáš, jestli chyba nebyla v tobě. Byla. Ale ne proto, že bys byl špatný člověk. Byla proto, že jsi byl lidský. A tohle je nepohodlná pravda: v době, kdy se přežívání považuje za slabost a vyčůranost za schopnost, jsou naivní lidé snadnou kořistí. Nechci z toho dělat moralitu. Jen říkám, že někdy tě nezlomí dluhy ani pády. Zlomí tě to, když si na chvíli dovolíš věřit – lidem, světu, sobě – a zjistíš, že to byla chyba. A možná právě proto o tom stojí za to mluvit. Protože dokud si budeme myslet, že se to děje jen „hlupákům“, bude se to dít pořád dokola.
