Článek
Viděl jsem motivační video. Takové to klasické, hezky sestříhané, klidná hudba, úsměvná paní a moudra, co se dobře poslouchají. Říkala, že když chceš peníze, musíš se chovat, jako bys je už měl. Myslet bohatě. Jít nakupovat s pocitem hojnosti. Neřešit ceny. Věřit. A vesmír se prý postará. U ní se postaral. Peníze nakonec zdědila. Tak jsem si řekl, že to zní vlastně docela jednoduše. A taky dost lákavě. Tak jsem to zkusil. Šel jsem do obchodu s tím, že budu myslet bohatě. Díval jsem se na regály klidně, v hlavě jsem si říkal, že peníze přijdou. Nepřišly. Přišla pokladna, pípnutí a realita. Neměl jsem ani na rohlík. Vesmir mlčel. Úsměv paní z videa nikde. A já si říkal, jestli jsem to náhodou nemyslel málo pozitivně.
Tyhle motivační řeči mají jednu obrovskou výhodu. Všechno je v nich jednoduché. Když se ti nedaří, není to proto, že je systém nastavený blbě, že někdo startuje o kus dál, že jsi nemocný, unavený nebo prostě nemáš štěstí. Ne. Je to tebou. Málo věříš. Máš špatné nastavení. Špatnou energii. A tím je to vyřešené. Kdyby to fungovalo takhle snadno, byli bychom všichni milionáři. Bezdomovci by byli jen lidi se špatnou vizualizací. Lidi v dluzích by si měli víc představovat hojnost. A kdo onemocní, ten asi nemyslel dost zdravě. Zní to jako blbost? Přesně takhle ale tyhle motivační kecy fungují, jen jsou zabalené do hezkých slov a pozitivních úsměvů.
Nejhorší na tom není, že to nefunguje. Nejhorší je, co to udělá v hlavě. Snažíš se, věříš, říkáš si, že to přijde, a ono pořád nic. A tak si začneš myslet, že chyba je v tobě. Že jsi selhal i ve víře. A to je možná horší než nemít peníze. Pozitivní myšlení samo o sobě není špatné. Pomáhá ráno vstát. Pomáhá nezbláznit se. Ale není to plán. Není to řešení. A už vůbec to není náhrada za realitu. Peníze nepřijdou proto, že si je představuješ. Přijdou, nebo nepřijdou, z mnohem složitějších důvodů. Možná by nám všem stačilo míň motivačních videí a víc obyčejné pravdy. Ta sice tolik nenadchne, ale aspoň nelže.
