Článek
Všichni chápou, že oba rodiče mají právo pečovat o své děti, ať již bude rozhodnuto soudem o různém modelu péče. Ne každý však již ví, že právo stýkat se s dítětem mají i další osoby s tímto dítětem příbuzné (prarodiče, tety, bratranci, atd.), čemuž samozřejmě odpovídá i právo dítěte se s těmito příbuznými stýkat.
Zákonné podmínky styku dítěte s další osobou
Právo na styk dítěte s příbuznými, ale i dalšími osobami, upravuje ust. § 927 občanského zákoníku. Toto zákonné ustanovení zakotvuje právo příbuzných, ale i dalších osob společensky blízkých dítěti se s tímto dítětem stýkat.
Podmínkou však je, že dítě má k těmto osobám citový vztah (který je oboustranný), a to nikoli pouze přechodný.
Druhou podstatnou podmínkou je, že by nedostatek styku dítěte s touto osobou pro dítě znamenal újmu.
Z výše zmíněného tedy vyplývá, že za předpokladu, kdy je zde citový vztah mezi dítětem a další osobou a dítěti by vznikla újma, pokud by ke styku nedocházelo, měli by rodiče (a další osoby) tento styk v přiměřeném rozsahu umožňovat.
Kdo má tedy právo na styk?
Nejedná se přitom toliko o blízké příbuzné (prarodiče, sourozence), může se jednat i o příbuzné vzdálenější, či dokonce osoby, které nemají s dítětem žádný příbuzenský vztah, přesto jsou si s dítětem blízké. Příkladem takto blízké osoby může být bývalý druh matky, který dítě vychovával, dítě tohoto bývalého druha, apod.
Může se však jednat i o další osoby, které bychom si často s právem na styk s dítětem nespojili. Lze si tak jistě představit, že si dítě vytvoří blízkou sociální vazbu či vztah s přáteli rodičů, vzdálenějšími příbuznými, apod.
Je zřejmé, že vůle stýkat se, musí být na obou stranách. Tedy jak na straně dítěte, které má k druhé osobě citový vztah, tak na straně této druhé osoby. S tímto pracuje i výše zmiňované ustanovení zákona, když je v něm uvedeno: „Také dítě má právo se stýkat s těmito osobami, pokud tyto osoby se stykem souhlasí.“
Ne každý prarodič se s dítětem může stýkat
Nutno také zmínit, že skutečnost, že je někdo blízkým příbuzným dítěte, nemusí nutně znamenat, že bude naplňovat výše uvedené podmínky. Existenci a dlouhodobost citového vztahu je vždy potřeba zkoumat v každé konkrétní situaci. Stejně tak je potřeba zjišťovat, zda by skutečně docházelo k újmě dítěte, pokud by se styk nerealizoval.
Styk příbuzných s dítětem je biologicky přirozený a běžný a ve většině případů k němu bude docházet bez nutnosti zásahu soudu či jiných orgánů. Pokud však domluva není možná, je namístě kontaktovat příslušný OSPOD, případně se také obrátit na soud, aby upravil styk s nezletilým dítětem.
