Článek
„V České republice je okolo třiceti procent domácností, v nichž žije jen jedna osoba. Při posledním sčítání lidu v roce 2011 se absolutní počet jednočlenných domácností se blíží jednomu a půl milionu. Spolu s domácnostmi, v nichž žijí neúplné rodiny, patří mezi nejdynamičtěji rostoucí segment.“
Tolik statistika z internetu.
Žiju v největším městě ČR v Praze a mám v okruhu přátel většinu lidí žijících single. Samozřejmě si další přátelé užívají ve více či méně harmonických vztazích, ale ti mí nejbližší jsou vesměs single. Něco je dáno věkem, takže ovdovělí, něco životním stylem čili my, rozvedení, přesněji řečeno my, rozvedené, jak ostatně potvrzuje zdroj z internetu: České ženy podávají žádost o rozvod častěji než muži. Podle nejnovější studie o rozvodech Sociologického ústavu AV ČR jsou to dvě třetiny všech návrhů. „To ale vůbec neznamená, že by ženy rozvrat manželství způsobily,“ upozorňuje autorka studie Marta Vohlídalová.
O důvodech rozchodů chci psát jindy, není to téma tak příjemné jako mé dnešní - život single. Věřte nebo ne, výsledkem mé amatérské, počtem vzorku nedostatečné, ale zato férové ankety je spokojenost. Někdy hodně velká. Kamarádka, říkejme jí Mia, se odhodlala k rozvodu, když dospělo poslední dítě. Po pěti letech single života kudy chodí, tudy hlásí: „Proč jsem to neudělala dřív? Pane Bože, děkuji ti za to, že jsem se vůbec odhodlala!“
Mia je moje velmi blízká kamarádka, myslím, že můžu potvrdit, že je opravdu šťastná. Když to ale povím jiné přítelkyni, nazvěme ji Nelou, která bohužel ovdověla, tak mi nevěří. „Já vás nechápu,“ kroutí hlavou, „jak můžete být spokojené? Člověk je tvor párový. Mně je pořád smutno a nebaví mě život o samotě ani trochu. Taky je všechno těžší, a náklady na život vyšší.“
Nela žila přes čtyřicet let ve vyrovnaném manželství. Má skvělé vztahy jak s rodinou své dcery, tak se sourozenci a přáteli, přesto se jí doma o samotě stýská a já jí rozumím.
Mia a Nela. Každá je úplně jiná. Každá má svou pravdu. V názoru na život single se spíš shoduji s Miou, i když na svá dvě manželství nevzpomínám ve zlém. Obě byla po dobu svého trvání zajímavá. Jedno mi dalo děti, druhé zážitků, z nichž budu žít do posledního okamžiku.
Je mi jasné, že čtenáři okamžitě naskočí – tak proč ses rozváděla? I když chci psát o důvodech rozchodů jindy, prosím: U mě byl důvod jeden jediný. Jsem příliš emancipovaná.
Vlastně se to k dnešnímu tématu hodí. Všechny mé samotně žijící kamarádky jsou soběstačné, úspěšné, slušně zajištěné. Ani jedna není bohatá, ale nežijí si špatně, protože si přivydělávají. Jejich den je stejně rušný jako den člověka v produktivním věku.
Nejsou na nikom závislé a na nikoho naštvané. Některé mají přítele, ale ani jedna z nás už nechce každodenní párový život.
Roli v tom hraje i nepěkná tradice naší generace, nebo patriarchální výchova, či jak to nazvat, prostě muži – vím, že ne všichni, znám i ty, o kterých to neplatí - často vnímají partnerku především jako tu, která se stará o krb. Se vším všudy.
O svoji domácnost se nadále starám. Ráda, dobrovolně, po svém. Baví mě to, a když ne, seberu se a někam na čas odjedu.
Mia si zase užívá toho, že nevaří. Má perfektně zařízenou kuchyni, ale nevaří. „Ze zásady,“ říká se smíchem. I když s manželem oba pracovali v náročných profesích, každovečerní otázce: „Co bude k večeři“, čelila jen ona. Za nejchutnější oběd dnes považuje sendvič. Když spolu někam vyrazíme, pochvaluje si, jaká jsem parťačka. Vyjdeme si vstříc ve všem, co je na cestách třeba. Její muž jen remcal. Nic mu nikdy nebylo dost dobré. Ani destinace, ani ubytování, jídlo či náplň dovolené. Mnohdy se z ní vraceli dřív.
Johana, další rozvedená kamarádka, cestuje po světě. Snad není místo, kde by nebyla. Tak dobře, jistě je, ale vážně, je jich málo. Je ještě starší než já a pořád není doma a nemá čas „na blbosti“. Když je v Praze, chodíme spolu do divadla, do kina, nebo děláme výšlapy.
Nebudu popisovat důvody spokojenosti dalších přátel bydlících bez partnera, ale budu ráda, když mi uvěříte, že jsou opravdu spokojeni. I kamarád, jemuž jsem dlouho nevěřila. „Nejsem pro párový život stvořený, vidíš, jak jsem dvakrát dopadl,“ říká.
Všichni tito lidé mají svůj okruh rodiny a přátel. Když nechtějí být sami, nemusejí. Děti žijí své rodinné a zatím spokojené životy a kamarádky a kamarádi si užívají vnoučat, na která si rádi udělají čas, ale nikdy se nenudí, nejsou otrávení a na nic si nestěžují.
Má to i úsměvné souvislosti. Třeba jsem se kamaráda ptala, proč má na stole v hrnku s tužkami to dlouhatánské pravítko. „Na co je potřebuješ?“ zajímalo mě. „No, to mám na drbání zad, když mě svědí,“ pobavil mě. „Jo jo, když člověk žije sám, nemá ho ani kdo podrbat na zádech,“ dodala jsem, než jsme oba vyprskli smíchy. Jsem také spokojená single a mám výhodu, že klidně vycestuju i sama, nemá-li někdo jiný čas. Tady bych měla první výhrady. Týkají se onoho tradičního přístupu podnikatelů v cestovním ruchu - akcentují páry. Situace se postupně zlepšuje, ale ještě pořád platím za druhou prázdnou postel, neseženu-li jednolůžkový pokoj, a stále narážím na nabídky „super dovolené pro dva.“
Naštěstí jsem schopná vyrazit, dorazit, zařídit si program, a tak se bez pomoci kohokoli obejdu.
Mia vloni nenašla partu na lyže, a tak jela do Itálie sama. „Dokud můžu, nenechám si ujít ani jednu sezónu,“ řekla spokojeně po návratu.
Karla, další kamarádka, ovdověla před mnoha lety, ale sama by na dovolenou nejela „ani za svět“, jak říká. Prý by si připadala jako chudinka. Vlastně by sama nešla, jak tvrdí, ani na přednášku, do kina či do divadla.
Přitom zrovna Karla, o kterou mají muži stále zájem, už by do žádného vztahu nešla. „Měli jsme hezké manželství, nevěřím, že je možné to ještě zopakovat,“ vysvětluje. Dodává, že si s mužem užila všeho, takže vlastně ani nestrádá nedostatkem společenských příležitostí, ale že by přece jen byla spokojenější, kdyby dokázala překonat předsudek týkající se sólo návštěvy nějaké akce.
Ještě chci dodat, že my, emancipované ženy, máme výhodu oproti těm, které by se rády uvolnily z nefunkčního manželství, ale nemají k tomu podmínky a mnohé trpí. Tohle už se týká tématu o důvodech rozchodů. Tématu mnohem, mnohem výživnějšího. I smutnějšího.
