Článek
Je tomu 60 let, kdy byla publikována kniha od Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice. Stala se jedním z klenotů české literatury a předmětem vášnivých diskuzí. Václav Kaplický nám v knize představuje temné období čarodějnických procesů v 17.století, které se uskutečnily v Čechách a na Moravě. Autor přináší detailní popis tehdejší doby, společnosti a náboženských představ, které měly na procesy vliv.
Kniha začíná příchodem inkvizitora Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu, ten je pozván na žádost hraběnky z Galle, majitelky sídla Na Velkých Losinách, ke které se dostaly zvěsti o čarodějnických aktivitách v její blízkosti. Jeho příchod předznamená krvavé procesy, provázené výslechy a nejtvrdší torturou, které mají pouze jeden závěr, hranici. Kniha byla zakázaná komunistickým režimem v roce 1973, byla považovaná za nebezpečnou a protirežimní, jelikož obsahovala jistou paralelu monster procesů z 50.let, přitom nám velmi detailně popisuje skutečnosti, které se v 17. století odehrály na území Čech a Moravy, a to ve jménu nepřítele komunistické strany, náboženství. Kniha se dočkala stejnojmenné filmové adaptace v roce 1969, kterou režíroval Otakar Vávra.
Jiskra, která zažehla velký oheň
Na počátku všeho stály obavy z kacířství, které vedly ke vzniku papežské inkvizice. Ta byla založena ve 12. století jako reakce na rozšíření kacířských názorů v Evropě. Tyto názory byly považovány za hrozbu pro křesťanskou víru a autoritu církve. Tehdejší inkvizice nebyla oficiálně orientovaná na herezi a rozpoznávaní čarodějnických praktik, nicméně postupně k tomu začala směřovat.
Dnes už nelze přesně určit, kdy se uskutečnil první čarodějnický proces, jedním z prvních, který byl zdokumentován, by měl být případ, jenž se odehrál v italském městě Val Camonica v roce 1282. Skupina lidí byla obviněna, vyslýchána a mučena pro podezření z kacířství a paktování se s ďáblem. Další zaznamenaný proces se měl odehrát ve Francii o 8 let později. V následujícím století se objevovala ohniska těchto skutků po celé Evropě, nicméně nebylo běžné je dokumentovat a měly znaky lidových lynčů, nikoli organizovaných a systematických procesů.
15. století ovšem přineslo řadu změn v podobě urbanizace, zvýšené mobility lidí a snadnějšímu přenosu informací, což vedlo k pocitům nejistoty a frustrace. Zároveň náboženství procházelo řadou reforem, jež mohly vést k napětí ve společnosti. V té době vznikla po vzoru papežské inkvizice také ta španělská, která se vyznačovala krutostí, akurátností a precizností v rozpoznávání jevů a znaků kacířských a čarodějných praktik. Španělská inkvizice oficiálně vznikla v roce 1478. V roce 1486 ve Štrasburku byla vydána rukověť s názvem Malleus maleficarum napsaná dvěma dominikánskými mnichy Heinrichem Institorisem a Jakobem Sprengerem, za cílem upřesnit stávající zákony a soudní postupy proti čarodějnictví a za účelem zvýšení intenzity honu na čarodějnice. V té době se šířily stále častější obavy z toho, že čarodějnictví je spojeno s ďábelskou magií a kacířstvím. Tato rukověť poskytla výše uvedeným obavám konkrétní formu a později významně přispěla k brutalitě procesů.
Od té doby se po celé Evropě začaly konat stovky čarodějnických procesů, které trvaly několik století. Ty vyvrcholily v 16. a 17. století, kdy byly v mnoha evropských zemích organizovány masové hony na čarodějnice a čaroděje, které vedly k popravám tisíců lidí. Nejslavnější čarodějnické procesy se uskutečnily v Salemu, Massachusetts (USA), v anglickém Pendle Hill, německém Rothenburgu ob der Tauber a ve skotském Edinburghu. Do čela procesů byli vybráni inkvizitoři (jako soudci) a k nim byli zvolení vyšetřovatelé, jež byli pověření katolickou církví, aby vyhledávali a soudili kacíře a heretiky. Inkvizitoři byli obvykle kněží či mniši, kteří byli odborně školeni v katolické doktríně a právu.
Na Petrových kamenech
„Naše“ nejslavnější čarodějnické procesy se odehrály na Losinském a Vízmberském panství (dnes známé jako Loučná nad Desnou) v období mezi rokem 1678 a 1691. Vše začalo v roce 1978 znesvěcením svaté hostie (Svátá hostie je v katolické církvi malý, kulatý kousek nekvašeného chleba, který je požehnán a následně podáván věřícím během eucharistie, což je nejposvátnější obřad katolické církve. Věřící přijímají svatou hostii ústy a věří, že tím přijímají samotného Krista), kdy se stará žebračka dopustila tohoto aktu zoufalství pro trochu jídla. Tato chyba se jí stala osudnou. Evropa byla čarodějnickými procesy zmítaná a hraběnka z Galle si v obavách z čarodějnických praktik na svém Losinském panství nechala předvolat známého inkvizitora Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu. Boblig byl inkvizitor s četnými zkušenostmi, v době losinských čarodějnických procesů byl již postarším pánem (bylo mu přibližně 66 let), který žil nějakou dobu v ústraní, v Olomouci. Ještě téhož roku je ustanoven inkviziční tribunál v čele s Bobligem.
Boblig měl v Losinách smluven plat 1 zlatý denně, který mu byl v druhé polovině osmdesátých let zvýšen na 1,5 zlatého, byla to pro něho tedy výhodná obživa, ze které mu plynuly další výhody. Například mu byl přidělen byt a dostával tzv. čekací a stravné při komisionálních cestách. Na losinském popravišti a ve vězení zemřelo 56 lidí, v Šumperku bylo dalších 25 obětí. Losinská vrchnost vyžadovala po příbuzných obětí, aby zaplatili náklady za proces, problémy však byly s jejich vymáháním. Na hranici tak končili také majetní obyvatelé Losin, jejichž majetek následně propadl vrchnosti. Proces byl založen na falešných svědectvích a nucených přiznáních, které byly získávány mučením. Proti velmi krutým praktikám soudu se vymezilo množství kněží z okolních far, ty zneklidňoval také fakt, že se inkvizitor nebál jmenovat také některé duchovní. Mezi ty patřil šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, který byl později spolu s dalšími oběťmi čarodějnických procesů popraven.
V devadesátých letech 17. století se začaly ozývat hlasy z řady vrchnosti, která z procesů neměla kýžený zisk, naopak. Vrchnost začala pociťovat neblahé důsledky čarodějnických procesů po hospodářské stránce. Boblig tou dobou začal také rozšiřovat pole své působnosti na Olomoucko, které velmi dobře znal. Proti tomu se okamžitě postavili olomoučtí radní, kteří zaslali stížnost císaři Leopoldovi I., a ten jim vyhověl. Boblig by nucen svá obvinění stáhnout. Vzhledem k rostoucí nespokojenosti s nekončícími procesy, velkou finanční zátěží pro vrchnost a stížnostmi na brutalitu procesů se osmdesátiletý Jindřich František Boblig z Edelstadtu odebral na odpočinek. Zemřel v poklidu a zaopatřen značným jměním mezi roky 1699 a 1700.
Zakázaná kniha
Paralela s knihou se přímo nabízí. V Československu v 50. letech probíhaly tzv. „monster procesy“, což byly politické soudní procesy, které se konaly v rámci tzv. „akce K“, tedy kampaně proti tzv. „kontrarevolučním prvkům“. V rámci těchto procesů byli obvinění mučeni, nuceni k výpovědím a často donucováni k falešným doznáním.
Zdroje:
https://pixabay.com/cs/images/search/ohe%C5%88/
