Papa Doc: Diktátor za pomoci Voodoo

Z kraje si představme voodoo, které má velmi zajímavou historii. Jedná se o náboženský ale i kulturní systém s kořeny v západní Africe. Zajímavým faktem je, že Voodoo kombinuje prvky afrických náboženství s katolickým náboženstvím. Rituály voodoo zahrnují zpěv, tanec, bubny, oběti a různé formy modliteb spolu s komunikací s duchy. Těm se v tomto náboženství říká „loa“. Jsou považováni za prostředníky mezi bohem a lidskou společností a ti, kteří praktikují voodoo věří, že tito duchové mají moc ovlivňovat lidské životy, poskytovat ochranu, léčit nemoci a předvídat budoucnost.

Zda tomu byl od brzkého mládí učen také François Duvalier je záhadou, faktem ovšem zůstává, že jeho vláda byla založená na přesvědčení o jeho neuvěřitelných schopnostech, a není se čemu divit. Pojďme si jej představit.

Narodil se 14.dubna 1907 v Port-au-Prince, hlavním městě Haiti. O jeho dětství se toho příliš neví, snad kromě toho, že nepocházel z příliš dobrých poměrů a byl druhým nejmladším z celkem 12 sourozenců. Navzdory tomu byl úspěšný ve škole, což jej přivedlo ke stipendiu na lékařské fakultě na Univerzitě v Haiti. Tu úspěšně dokončil v roce 1934 se specializací na lékařskou psychiatrii, což na jeho další kariéru mělo zásadní vliv. Jako lékař se proslavil především ve městě Jacmel na jihu Haiti, obcházel domovy nemocných a byl jim nápomocný jak pro fyzickou útěchu, tak psychickou. Měl velký zájem o haitskou kulturu, čímž se chudému obyvatelstvu přiblížil. Využíval prvky voodoo v kombinaci lékařskou praxí, což věřícím přinášelo úlevu po všech stránkách. Zde se také stal vyhledávaným léčitelem místní kožní choroby. Právě zde dostává přezdívku Papa Doc.

Důležitý pro něho byl rok 1946, kdy se stal ředitelem nemocnice v hlavním městě a získal pověst jako lékař, který je zde pro chudé a potřebné. Znalý psychiatrických praktik pomáhal lidem s psychickými poruchami, což působilo na nevzdělané a informačně omezené obyvatelstvo téměř jako zázrak. Později se připojil k politické straně nazvané Svoboda a Demokracie (Liberté et Démocratie) a stal se jejím významným členem.

V roce 1957 Duvalier kandidoval na prezidentský úřad a díky podpoře chudých ale i vlivných částí společnosti vyhrál volby. Naděje chudiny ovšem nesplnil, ti doufali v sociální systém a lepší život. Papa Doc jim přinesl autoritářský režim a neustálé utahování šroubů. Postupně tedy začal omezovat politickou svobodu, což zahrnovalo zrušení opozičních stran a nahrazení pouze jednou, vlastní politickou organizací s názvem „Tonton Macoutes“- podle strašidla z místního folklóru, jež sbírá děti do pytle, která zároveň sloužila jako bezpečností síla. Jako vláda jakéhokoli diktátora, i ta jeho spočívala v represích, politickém teroru a porušováním lidských práv. V pozdějších letech byly složky „Tonton Macoutes“ synonymem brutality, násilí a utlačování. Režim byl postaven na bohatství hrstky a chudobě většiny obyvatel, což znamenalo rozsáhlou korupci a velmi rychlý ekonomický úpadek země. Duvalier neriskoval a udělil si titul „doživotní prezident“, čímž získal nad zemí neomezenou moc.

Během svého mandátu se dopustil řady odsouzeníhodných činů, které zapříčinily hlasitý odpor a protesty, to ovšem vedlo pouze k sílícímu násilí a zastrašování. Papa Doc přestal být ochránce slabých a utiskovaných, přestal být důvěryhodný a jeho moc byla závislá na strachu, nikoli na naději. Čím dál tím více se objevovali zvěsti o jeho praktikách a podivných rituálech. Údajně věštil budoucnost z vnitřností různých zvířat a uchovával jejich kosti. V haitském obyvatelstvu to ovšem nepůsobilo sympatie, jejich pozornost byla soustředěná výhradně na nuznou existenciální situaci.

Navzdory tomuto odporu a frustraci s Duvalieroy vlády byl znatelný strach, který svazoval haitské obyvatele. Roky utlačování bránily běžnému obyvatelstvu uskutečnit jakýkoli převrat nehledě na převládající strach z toho, co bude. Duvalierovo vládnutí tak mělo trvání až do jeho smrti v roce 1971. Nový začátek zpustošené země to ovšem neznamenalo. Po jeho úmrtí moc přebírá jeho syn Jean-Claude Duvalier, ten vládne do roku 1986, kdy byl svržen v důsledku masových protestů.

Tato zajímavá kombinace je důsledkem historických a kulturních událostí, které se odehrávaly na Haiti a v jiných částech Karibiku. Během koloniální éry bylo na Haiti a v jiných zemích Karibiku zaváděno otroctví a na tato území byli dovezeni afričtí otroci. S sebou přinesli své náboženské tradice, včetně různých forem afrického náboženství, mezi nimiž bylo také voodoo.

Katolická církev hrála důležitou roli v koloniálních společnostech a byla náboženstvím dovozců otroků, tj. evropských kolonizátorů. Katolické mise byly na těchto územích zřizovány za účelem christianizace původního obyvatelstva, včetně otroků. V průběhu koloniálního období docházelo k setkávání a míšení afrických náboženských praktik s katolickou vírou. Náboženské tradice afrických otroků se spojovaly s katolickými zvyky a rituály. Tento proces je znám jako synkretismus, což znamená kombinaci nebo sloučení různých náboženských systémů.

Politická nestabilita a sociální problémy jsou stále přetrvávajícími výzvami pro Haiti. Země čelí chudobě, vysoké nezaměstnanosti a nedostatku základních veřejných služeb. Korupce a nedostatek politické transparentnosti také přetrvávají. Haiti je také postiženo častými přírodními katastrofami, jako jsou hurikány, zemětřesení a povodně. Tyto přírodní katastrofy mají devastující dopad na infrastrukturu, obživu obyvatel a sociální situaci země. V roce 2021 se Haiti potýkalo s politickou krizí a po zavraždění prezidenta Jovenela Moïseho v červenci toho roku došlo k ještě větší nestabilitě. Země čelí výzvě obnovy politického řádu a hledání cesty k udržitelnému rozvoji.

Zdroje:

https://g.cz/papa-doc-haitsky-diktaror-ktery-drzel-lid-ve-strachu-pomoci-voodoo/

https://zpravy.tiscali.cz/papa-doc-a-baby-doc-tyrani-kteri-se-sejdou-v-pekle-243802