Článek
Ó ano, glos, které vznikly jako reakce na nově uvedený film, který zahltil nejen česká kina „Barbie“ vzniklo dost. Co nám ale mimo jiné tento film odhalil? V kině jsem si všimla zástupu maminek v růžových šatech, které na konci filmu plakaly. Plakaly především kvůli „poselství“, které je na konci snímku vyřčené. „Můžeš být kýmkoli chceš, nemusíš neustále soupeřit o své místo na slunci…“ a podobně (hodně zjednodušeno, vím). Upřímně, měla jsem pocit už během toho monologu, že je to ta nejopakovanější fráze, kterou nám svět, a především pak komerční svět, opakuje každý den. Minimálně pro mě je to téměř kýč. Rozumím tomu, že to některé ženy potřebují slyšet neustále – ale opravdu si to neumíme říct sami? Skutečně nám to musí říkat motivační citáty, motivační filmy, reklamy v televizi nebo politici? Vždyť dokážeme svépomocí takových věcí! Vyrůstáme v předsudcích, z klučičího kolektivu jsme navzdory svým kvalitám vyčleňovány (není pravidlem), mnohdy musíme dělat tátu i mámu a zároveň je na nás kladen tlak ohledně vzhledu či povolání (protože teď je tady přeci rovnoprávnost, kterou jsme tolik chtěly). Proč si i přesto nejsme schopny něco takového přiznat? Proč to potřebujeme slyšet od vnějšího světa, který náš příběh nebude nikdy znát tak dobře, jako jej známe my samotné?
A pak jsou tady muži. Ti, kteří vše berou velmi často na lehkou váhu, nemusí být krásní a štíhlí, protože to žena má být ozdobou! Ti, kteří dostanou vyšší plat již v náborovém řízení, protože pouze oplodní, na mateřskou neutečou. Ti, kteří nejsou komplikací, protože s nemocným dítětem doma zůstanou jejich manželky, přítelkyně, zkrátka matky (i) jejich dětí. Také ale vyrůstají ve velmi rozdílném světě, ve světě, kde je cit slabostí a důvodem pro vyčlenění z kolektivu. V nejlepším případě by měli rozumět všemu, co má jen trochu technický nádech, měli by být schopni opravit vše a unést jakkoli těžkou věc. Musí rozumět autům, postavit dům, musí vydělávat víc než jejich žena, jelikož je v nich od malička zakořeněno to, že vydělávat méně je potupné. Musí mít rádi sporty, protože jinak jsou divní, musí mít sex nejlépe ve třinácti letech, protože všichni jejich kamarádi to tak měli (samozřejmě)! Je na ně kladen stejný tlak, akorát z jiné strany, jako na nás.
Samozřejmě, jsou zde přirozené instinkty, které, ačkoli bychom chtěli, neovlivníme. Je to mateřský pud, který je nenahraditelný (nesnižuji a ani nemám v úmyslu snižovat péči a lásku tatínků). Muži mají potřebu se rozmnožovat a být přirozeně sexuálně aktivnější. Jsou podstatně soutěživější a mají rozvinutější teritoriální instinkt (ochrana sebe a své rodiny). Je pro ně přirozená touha po vedení a potřeba uznání a soutěživost. Mají potřebu větších sociálních integrací, jsou více napojeny na emoční prožitek a potřebují jej vyjádřit. Jejich zcela přirozeným instinktem, jak jsem výše uvedla, je péče a mateřství. Mají ale stejnou touhu po seberealizaci a uznání, což umožňuje (díky bohu) civilizovaný svět, ve kterém žijeme (a samozřejmě, že je co zlepšovat)!
Kam se chci dostat…ano, jsme různí, my lidé. Nikoli my ženy a oni, ti muži. Vše začíná výchovou, která je odpovědností v první řadě každého rodiče, systém má právo do toho vstupovat až v momentě, kdy tento základní vzorec nefunguje. Učme chlapce citům a tomu, aby je svobodně projevovali. Učme je tomu, že nemusí být vždy ti silní. Učme dívky tomu, že mohou být skutečně dobré v čemkoli, co je bude bavit. Neříkejme jim, že to, že jsou technicky zdatné je překvapení a že to, že jim nejde matematika není žádným překvapením - protože jsou přeci ženy. Že si nemusí hrát s panenkami a že je v pořádku nevypadat jako Margot Robbie. Nebo je mějme prostě upřímně rádi a nezakořeňme v nich pochyby ještě před tím, než vstoupí do světa, který o nich bude pochybovat neustále. Neexistuje ale pohlaví, které je horší než jiné a tahle generalizace, neustálá soutěž a upozorňování na tyto rozdíly spíše škodí, než pomáhá. Vyhýbejme se slovním obratům „Všichni muži jsou tací…“, „všechny ženy takové…“. Chovejme k sobě respekt a poznávejme nejprve člověka, to, co ho utváří takovou osobností, jakou je. Budeme velmi překvapeni až zjistíme, že pro muže může být žena velmi dobrým kamarádem a naopak.
(Jedná se o subjektivní pohled na věc, který byl vytvořen mými osobními zkušenostmi. Nesnižuji tím zkušenosti ani názor kohokoli jiného)
Vím, že do veřejné debaty nepřináším žádné poselství, chci jen vzdát hold každému laskavému člověku bez ohledu na to, co od něho společnost vyžaduje.
