Článek
Každý malý úspěch je klíčem k novým dovednostem a zkouškám.
Umění čekat je pro autisty mnohdy hodně náročné. Nechápou, proč musí čekat, chtějí vše hned a bez zdržení. Synovi bude brzy šest let a čekání jsme začali trénovat zhruba před dvěma lety, i když ne cíleně. Prostě to vycházelo z běžných situací.
Na verandě
Syn moc rád chodí ven. Miluje houpačku pod pergolou, tam se vydrží houpat třeba i hodinu v kuse. A když říkám houpat, myslím tím houpat - jediný limit je okap, který jej v houpání se ještě výše trochu omezuje :-)
Naučit se čekat na obutí byl asi základ dalšího vývoje této dovednosti. Jelikož si boty sám pořádně neobuje, ví, že vždy musí čekat, až někdo přijde a pomůže mu. Po čase zjistil, že to může třeba chvilku trvat, ale že svého cíle dosáhne, takže začal být ochotný tam chvíli sedět v klidu. A opravdu za nějakou dobu jsme měli slušný základ. Ale to je jen začátek.
Semafor
Semafor nebo přechod pro chodce - tam se ukáže, kdo je trpělivý a kdo ne. A naše děti moc nejsou, o tom žádná. Některým to trvá věru hodně dlouho, než princip semaforu a přechodů pro chodce pochopí, někteří to zvládnou za celkem krátkou dobu.
Jelikož my bydlíme na vesnici, se semafory příliš zkušenost nemáme, ale chceme-li jít na hřiště, musíme přejít silnici. To nemůže jít sám. Nechápe nebezpečí z aut, je schopný přeběhnout, i když je auto dva metry od něj.
Ale na semaforu je schopný chvíli vyčkat. To jsme natrénovali nejvíce v Praze, kam jezdíme jednou týdně na ABA terapii. Je tam velmi rušná křižovatka. Na začátku to bylo hodně hektické a udržet ho byl nadlidský výkon. Ale postupně si začal zvykat. Zkrátka pochopil, že chvíli počká a dřív nebo později se k cíli dostane. Ale držet ho musím pořád. Jen už je trochu vstřícnější :-)
Na terapii, u lékaře…
Na terapii se nám vyplatí aplikace animovaného odpočítávání času. Když ho ale nebaví čekat, aplikaci vypne a dožaduje se začátku terapie. Ale ve většině případů mu to pomůže ve vnímání času, který ještě musí čekat. Pro autisty bývá problém abstraktní činnost - čekat chvíli. Co je to chvíle? Pomoci jim vizualizací času může pomoct frustraci zmírnit.
U lékaře, kde ne vždy jdeme přesně na čas, tím pádem nemůžu využít aplikaci, protože jakmile odpočítávání skončí, museli bychom jít. Ale jak víme, ne vždy jdete na čas, i když jste objednaní. Tam nám pomáhá mobil nebo tablet. Když mu bylo kolem dvou let, nesnesl cizí prostředí. Dnes už tento problém pominul, naštěstí. Ale jsou místa, kde to nemá rád, například u logopedky, v SPC nebo u psychiatričky. Takže tam je umění ho vůbec dostat i do samotné budovy. Nutno říct, že se mu ani na jednom z těchto dvou míst nestalo nic traumatizujícího. Ale prostě to tam nemá rád. Naopak u psychologa vydrží skoro celou hodinu.
Závěr
Pokud vašemu autistovi dělá čekání problém také, zkuste postupně na jednoduchých situacích. Nepouštějte se hned do herkulovských počinů, ale začněte zvolna na něčem banálním. Pokud to zkoušíte u tříleťáka a bez úspěchu, zkuste počkat. Nemusel k tomu ještě dozrát. Ale určitě nic nelámejte přes koleno. Mnohdy více dobrých výsledků udělá pozvolný a pomalý vzestup, než to hrotit a způsobit tak dítěti větší frustraci, což povede akorát k tomu, že se zasekne. Vnímejte náladu dítěte, pokud je nemocné, je z něčeho ve stresu, zvažte, zda je zrovna teď vhodný čas na práci.
Hodně štěstí a sil! Jsou potřeba! :-)
