Článek
Poslední díl z naší série Náš měsíc s autistou vyšel v lednu. Za tu dobu se toho moc nedělo, jen jsme měnili působiště mezi domovem, školkou a Prahou. Chystali jsme se na pobyt v únoru, ale jak tomu bývá, když si něco plánujete, stane se, že do toho něco vleze. V našem případě synkova nemoc, taková ta klasická kombinace kašle a rýmy, která se mu táhne od podzimu do jara (rodiče malých dětí určitě znají). Z původního plánu, že od podzimu do jara zvládneme dva nebo tři víkendové pobyty, vyšel jen tento poslední, který se konal tento víkend od 26. do 28. dubna.
Pobyt
U nás v kraji vznikla organizace, která pomáhá rodinám autistů tím, že si bere děti, jak malé, tak i starší, buď na víkendový pobyt, nebo na týdenní pobyt, který se koná v létě, nebo v průběhu roku jezdí na jednodenní výlety. A my využili právě ty pobyty. Naším hlavním cílem bylo, aby si syn zvykal, že se může stát, že bude někdy v cizím prostředí s cizími lidmi i přes noc a že to tam bude muset nějak zvládnout. Já osobně jsem se bála hlavně přespání, protože zatím sice přespával i mimo domov, ale vždy s námi-rodiči. Tohle byla jeho velká premiéra. A musím říct se skromností sobě vlastní, že to zvládl na jedničku s hvězdičkou. :-)
Syn dostal asistentku, se kterou sdílel pokoj, a která jej měla celé ty dva dny (tři dny v podstatě) na starost. Zvládli toho hodně. Naštěstí se vydařilo počasí, takže byli na procházce na hřišti, ale nejvíce vedla samozřejmě houpačka a skluzavka.
Synek byl spokojený, žádné stížnosti na něj nebyly, ba naopak, a vypadalo to, že si padli do oka.
Další výlet nás čeká v srpnu, to už bude na celý týden a bude to trochu větší výzva.
My rodiče využijeme týden po svém a po dlouhé době se nám možná poštěstí také dovolená ve dvou. Ale raději nic neplánovat, nezakřiknout, známe to…
Zápis do ZŠ
Syn je letos předškolák a jako takový by měl jít od září do 1. třídy. Ale my máme odklad (z jasných důvodů), proto nás čekal zápis „jen“ pro papír o odkladu školní docházky.
O běžné škole se ani nebavíme, ani jsme to neplánovali, rovnou jsme se obrátili na místní praktickou školu, která má i dvě nebo tři třídy speciální a tam by syn mohl docházet. Škola má velmi příjemné pedagogy (co jsme tak vypozorovali) a celkovou kapacitu něco přes třicet dětí, třídy jsou asi po čtyřech dětech, v každé třídě je jeden pedagog a jeden asistent. Ideální pro našeho klučinu.
Synka jsme oblékli a vyrazili k zápisu.
Náš předpoklad: Takže, jeden se tam bude bavit s ředitelkou a druhý půjde se synem ven, až se tam začne vztekat a rozčilovat se.
Realita: Vydrželi jsme ve třídě přes půl hodiny, sice neposeděl, neustále tam poletoval, ale byl moc hodný.
Měli jsme obavy, které jsme sdělili hned na začátku, jestli bychom měli shánět ještě jinou školu, nebo jestli ho tady zvládnou poté, když ho učitelky viděly a my jsme ho popsali (ano, je hodný, není agresivní, ale je neposedný a řízená činnost je u něj nulová). Obě učitelky nám řekly, že to není potřeba, že speciálnější škola, než je speciální škola, už není. Takže ano, přijmou ho, ale pak se bude muset akorát rozhodnout, do jaké skupiny jej přiřadí a jaký dostane plán, může mít i individuální plán, to se uvidí.
Nám toto ujištění hodně ulevilo, protože představa dojíždění zhruba 90 km dalších asi deset let se mi teda upřímně moc nezamlouvala. Tato škola se nachází asi 5 km od našeho domova, což už je mnohem příjemnější. :-)
Závěr
Co bych poradila všem, které čeká zápis do ZŠ?
Určitě shánějte informace o školách v okolí s předstihem. My jsme kontaktovali paní ředitelku této školy už na konci loňských prázdnin a domluvili jsme si s ní schůzku v polovině září. Nenechávejte to na poslední chvíli. Zjistěte si informace i zkušenosti od jiných rodičů, ale berte v potaz, že každý má jiné zkušenosti a co se zamlouvá jednomu, nemusí vyhovovat druhému. Věta typu: „Hmm, tam se nám moc nelíbilo, bylo to takový nic moc,“ je opravdu nic moc informace.
Na nás udělalo i dobrý dojem to, že nám při té zářijové schůzce paní ředitelku ukázala školu a všechny třídy a seznámila nás se všemi pedagogy (je to asi běžné, ale co jsem slyšela, ne vždy se tak děje, takže tohle bych nebrala jako samozřejmost, ale jako plusový bod).
Ptejte se ředitelky, popř. učitelů na to, co vás opravdu zajímá.
Nezamlčujte některé negativní vlastnosti dítěte, mohli byste poté být nemile překvapeni, až vám poté řeknou, že jej neberou.
Pokud nedokážete najít vhodnou školu, nebo o žádné nevíte, obraťte se na SPC, někdy vám tipy může dát i poradce z rané péče. Někteří lidé to neví, proto to také napíšu, pro odklad musíte mít doporučení od SPC nebo PPP, bez toho vám škola odklad dát nemůže.
Přeji vám hodně štěstí a hodně sil! :-)
