Článek
Do nového roku jsme vstupovali s nadějemi, protože synek se v některých věcech hodně zlepšil, ale hned pár dní po rozlučce s minulým rokem přišla ze školky zpráva, že se objevily neštovice. A pár dní nato se u staršího synka objevily pupínky a dále… No, neštovice.
První „pořádná“ nemoc
Synkovi je pět let, tedy přesněji pět a půl, a zatím se ho držely jen nachlazení, kašel a rýma. Tohle byla první pořádná zkouška jeho imunity a odolnosti. Nakoupila jsem v lékárně arzenál na neštovice a šup domů. Dva týdny doma, ani ven jsme nesměli. Což se nakonec ukázalo jako celkem zvládnutelné, naštěstí v zimě se moc dětem ven chodit nechce (což já chápu), nebylo tak úplně stresující udržet synka doma. První pupínky se objevily v pátek večer a skoro celý víkend proležel, v neděli to bylo asi nejhorší, celý den ležel, prospal, ale kupodivu teploty se držely v normě. Bohužel nebylo možné do něj nic dostat, takže byl jen na mlíčku. Od pondělí už občas začal vylézat z postele a jakmile odpoledne začal svoje poskakování, věděli jsme, že už bude jen dobře. Osypaný byl tedy brutálně, dle slov pediatričky i mých známých, se kterými jsem se podělila o fotku na dotaz, co právě děláme, takže myslím, že bude mít imunitu ještě v příštím životě :-)
Měla jsem neštovice, neměla jsem neštovice…
Celou dobu, co synek „bojoval“ s nemocí, se u nás čekalo, jak dopadnu já, protože vzpomínky na to, zda jsem neštovice prodělala, nebo ne, se mírně lišily a po pár dnech přemýšlení už jsme hrabání se ve vzpomínkách na moje dětství vzdali a nechali tomu volný průběh. Týden poté jsem však onemocněla taky, ale „jen“ angínou. Starší synek už byl v pohodě, jen měl hodně stroupků, mladší synek se chytil do spárů neštovic také, takže jsme byli i rádi, že to budou mít za sebou a už je to nikdy trápit nebude.
Jak jsme léčili u zdravého synka a u autisty
Jak jsem psala, nakoupila jsem arzenál :-) Nemohu napsat značky, ale v lékárně v Plzni jsem vzala kapky proti svědění a mastičky. Na mém FB profilu MMA - Máma Malého Autisty v brzké době zveřejním, co jsme použili, třeba to někomu v budoucnu pomůže :-)
Kapky se u obou osvědčily na takové to celkové zklidnění, naštěstí starší syn autista má nízkou citlivost, takže svědění ho nijak netrápilo. Mastí se mazat nenechal, takže kapky byly pro nás lepší - je na ně zvyklý, protože dostává sirupy a vitaminy na lžičce, takže když to jde, preferujeme léky v podobě kapek nebo sirupů, zkrátka tekutou formu.
Mladší synek se mazat naopak nechal, tím taky možná, kdo ví, se mu puchýřky zahojily asi za čtyři dny a celkově zvládal celou nemoc lépe.
Nakonec obě děti neštovice zvládly jako nic, jen jednu noc u staršího bylo nutné horečku snížit, ale celkově v pohodě. Asi opravdu nejhorší bylo zůstat zavřeni doma. Nevím, někde jsem sice četla, že se ven chodit může, asi záleží i na lékaři, ale já naší lékařku poslouchám, hodně nám pomáhá, takže když nám řekla dva týdny doma, tak jsme to zvládli. Děti v pohodě, ale my dospělí už tady začínali bláznit :-D
Jsem ráda, že jsem tím prošli a navíc teď v zimě, je to prý lepší než přes léto.
Spála? Ne, děkuji.
Po dvou týdnech jsme se vrátili do normálu, v úterý jsme jeli do školky, ve středu do Prahy na ABA terapii, odpoledne toho dne přišla ze školky zpráva, že se tam objevila spála. S tou tedy zkušenost nemám, ale vzhledem k tomu, že obě děti jsou po neštovicích, mladší je stále má, nechtěla jsem riskovat další, a dle všeho asi horší, nemoc v době, když mají imunitu trochu podrážděnou, takže jsme se rozhodli zůstat do konce týdne doma.
Věřím, že se teď nemoci (nepočítám kašel a rýmu) budou držet od naší školky dál a my budeme moci dál fungovat :-)
Letošní vyhlídky, plány a o čem budu psát v sekci Náš měsíc s autistou
V dubnu nás čeká, nebo spíše synka, víkendový pobyt podobně jako minulý podzim. V létě poté se stejnou partou super lidiček pojede na celý týden. Takže o tom se bude psát asi hodně.
Čeká nás přezkoumání na PnP a průkazu ZTP.
Čeká nás zápis do speciální ZŠ s odkladem.
Do toho dochází ke zlepšování, o tom se taky zmíním.
Tento rok se máme (a máte) na co těšit! :-)
