Článek
Prosinec byl pro nás ve své většině měsíc jako každý jiný. Střídali jsme školku, ABA terapii a nachlazení. Díky novému sirupu jsme však tento měsíc zvládli nachlazení zkrotit již za týden. Ale čekali nás svátky…
Dárky? A jaké?
My dospělí jsme si stanovili, že si dárky dávat nebudeme a když už, tak jen nějakou drobnost, aby nějaké malé překvapení bylo. Úkol byl v tomto směru splněn.
Zatímco pro mladšího synka byl výběr dárků jednoduchý - traktory, auta, náklaďáky, stavební stroje, nějaká knížka a jiné vymoženosti lokálních obchodů s hračkami, pro staršího synka - autistu - se vybírá trochu hůře. Jelikož žádné zájmy nemá. Hračky ho neoslní, oblečení taky ne, něco do pokojíčku… no, to je ztráta času. Naštěstí se tátovi podařilo sehnat něco, co mu radost udělalo a co od té doby nedal z ruky - jen, když šel jíst nebo vyměnil dotyčnou věc za telefon/tablet. Dokonce nás napadlo, že bychom mu dali právě tyto dárky - schováme mu na jeden den tablet a mobil a večer si je rozbalí, bude mít radost. Nebojte, nebylo by to žádné týrání, ale spíš jsme od toho ustoupili, protože jsme z něj nakonec nechtěli dělat hlupáka.
Stres nula až osm
Náš synek sice netrvá na nějakých rituálech a nutnosti předem znát trajektorii výletu, ale přesto Vánoce jsou jednou za rok a stromek, ozdoby, příprava večeře a s tím spojená nezvyklá koncentrace lidí v nezvyklou dobu v kuchyni udělá svoje. My tedy nejsme nijak ujetí na výzdobu, měli jsme stromek a na podestě ve váze pár větviček s našimi vlastními ozdobami. Řekli jsme si, že to necháme na něm, nebudeme ho nijak nutit s námi večeřet nebo být s námi u stromečku při rozbalování dárků. Proč taky? Večeři si s námi k našemu překvapení dal (loni měl jen tvaroh, letos nepohrdl párkem a bramborovou kaší). Když dojedl, chtěl svoje mlíčko, jako vždy, a odešel do pokoje. Tradice, že se nemá během večeře odcházet od stolu, dostala u nás poměrně na frak. Ale což… Stresový faktor se zatím neprojevil, u společné večeře se mu s námi líbilo.
Co ty dárky?
My dospělí jsme se bez nějakých větších dárků obešli, dali jsme si nějaké drobnosti, aby se neřeklo, hlavně se to samozřejmě točilo kolem dětí.
Táta si ještě pár dní před Štědrým dnem vyjel na celodenní nákupní výlet a oběma klukům koupil elektrickou lokomotivu na dráhu. Což jsem nepovažovala za úplně skvělý dárek právě pro staršího synka, protože jsem věděla, že ho to nijak zvlášť nebaví. Ale prošli jsme zvukové hračky, které má rád, ale nikde nebylo nic, abychom si řekli: „Jo, to je přesně to, co hledám!“
Když jsme rozbalovali dárky, synek přiběhl z pokojíčku a byl tam nějakou dobu s námi. Byl schoulený u babi, ale nechtěl odejít, smál se. Bylo to takové tak i tak - líbilo se mu tam být s námi, ale byl z toho trochu rozhozený. Nechali jsme ho, ať si to řídí sám, až bude chtít odejít, necháme ho. Dali jsme mu mašinku, aby si jí rozbalil, s tím jsme mu tedy pomohli, ale do konce dne a po celý následující den ji nedal z ruky. Byl to velký nápor na baterii, ale očividně byla kvalitní, vydržela skoro nonstop.
To mladší synek, ten byl šťastný z kamionu, návěsu a pár kousků stavebních strojů.
Byly to parádní Vánoce!
Závěr
Hodím sem text, který jsem před svátky dala na svůj FB profil. Třeba to do příštích let někomu otevře oči.
Naše děti vnímají mnohdy tyto dny jinak než my a mysleme na to, že to není o nás, ale o nich! Zkusme udělat Vánoce takové, jak se to bude líbit jim a ne nám. :-) Protože jsou-li šťastné ony, jsme i my, bez ohledu na stromek, dárky, tradice… upřímně, k čertu s tím. Proč s tím stresovat naše děti, když víme, že je to nebude bavit? Bude nás to stát akorát nervy a bude nám to líto! Vykašlete se na to, jak to má být podle nějakých norem a udělejte si svátky jen a jen podle sebe!
Přeji všem lidem dobré vůle do nového roku jen to nejlepší, především zdraví!
