Článek
Nějakou dobu jsem nic nepublikovala, důvodem byly nemoci a nedostatek času. Nyní je konec měsíce a je na čase přispět dalšími zážitky, které nás v tomto měsíci potkaly.
Stále stejně pendlujeme mezi školkou a ABA terapií v Praze. Tohle je v podstatě naše celoroční náplň, pokud jsme já i syn fit. Pokud ne, nastává domácí zábava, odsávání nosu, podávání medicín, podpůrná opatření jako zvlhčování vzduchu atd. Poslední tři roky je toto už taková klasika, se kterou počítáme už od jara. Ale netěšíme se na ni :-)
Jedna babička nám odjela na týden pryč, mladší synek taky onemocněl, ale my se stále držíme na nohou, jak to jde. Ale nestěžujeme si a nefňukáme. Je to sice záhul, ale příjemný záhul. Jak jsem psala na svém FB v jednom komentáři, už si ani nedovedu představit, že bych žila jinak. Je to osud, je to poslání a má to taky být. Nepřející lidi mám u zadní části těla. Nezájem, vážení.
Náš starší synek, autista, má momentálně kašel doplněný o rýmu, klasika všech klasik v tomhle počasí. Nevíme ale, jak to dělá, že i při tom nejhorším záchvatu kašle si stále udrží svoji dobrou náladu. Zvládáme i cvičení, ne u stolečku, to, jak bylo řečeno dříve, u nás nemá úspěch, učíme za pochodu, v něčem se i zlepšil. Kdepak, žádná nemoc není překážkou. Jen ta socializace tím pádem vázne, protože jej samozřejmě nemůžeme vpustit mezi zdravé děti. Ono mu to asi ani nějak zvlášť nevadí, že s těmi dětmi není, co si budeme nalhávat. Jinak doporučení a tip na zklidnění kašle: jitrocelový sirup koupený v drogerii v drogerii (nechci ho zde jmenovat, ale klidně mrkněte na můj FB: MMA - Máma Malého Autisty, za pár dní tam hodím na toto téma příspěvek).
Naše zásoba léků čítá několik medicín včetně vitamínů, takže kuchyňská linka nikdy v tomto období nezeje prázdnotou.
Ke konci měsíce měl syn jet na víkendový pobyt pro malé autisty, které v našem kraji nově pořádá jedna skvělá parta lidí, kteří s našimi dětmi pracují přes den ve škole a založili spolek, který pořádá buď jednodenní výlety, nebo právě tyto pobytové. Věděli jsme o tom od loňska, těšili jsme se, plánovali, co ten víkend podnikneme s mladším synkem… No bezva plány, ale to by nebylo ono, aby se čertík nerozhodl, že nás trochu pozlobí a hodí nám do toho vidle. Starší synek v pátek, kdy ho čekala ráno školka a večer odjezd, dostal velký kašel. Takže školka se nekonala. Začali jsme řešit, co s pobytem. Paní organizátorky ale naprosto fantastické osůbky, maximálně nám vyšly vstříc a my jsme se dohodli, že počkáme na sobotu, jak mu bude a kdyžtak bychom přijeli o víkendu. V sobotu už to bylo skutečně lepší (on to tak mívá jak na horské dráze, jednou tak a jednou tak, takže pro rejpaly, ne, neměl teplotu, ne, nebyl malátný, ne, neměl rýmu, ne, neměl monstr kašel, jinak bychom ho tam nebrali). Nakonec jsme se domluvili, že se alespoň pojede seznámit a přijedeme tam na otočku. Jenže on si hned odtáhl jednu asistentku, aby ho houpala a moc se mu tam líbilo. „Tak dobře, chvíli ho tu necháme a přijedeme si pro něj v šest,“ dohodli jsme se a jeli do Plzně obhlédnout židle do kuchyně, které se před časem záhadně rozbily. :-) Když jsme si jeli pro synka, ležel v posteli, pil mlíčko (jeho obvyklá siesta) a byl trochu překvapený, že tam jsme a že musí domů. Ale i z fotek bylo vidět, že byl nadšený. Snad se jarní pobyt povede lépe, aby si ho tam užil i přes noc. Je to podle mě skvělá příležitost učit ho na cizí prostředí, kdyby náhodou se cokoli stalo, aby nebyl fixován jen na domov. Sice nás mrzelo, že to nešlo déle nebo přes noc, na druhou stranu jsme byli moc rádi, že jsme viděli, že to tam umí a poradí si i s takovými rošťáky. Klobouk dolů, dámy!
Nyní je konec měsíce a nám všem se rozjíždí rýma nebo chřipka nebo něco podobného. Babička se nám po víkendu vrátí a uvidíme, kdy se dostaneme do školky.
Všem lidem dobré vůle a jen těm přeji klidný podzim, hlavně zdraví, ať to přečkáme ve zdraví a v síle! Ostatním lidem přeji brzkou návštěvu karmy! :-)
