Článek
Ano, někdo řekne, že jediné, co můžeme nabídnout, je být každou chvíli doma, každou chvíli si brát OČR (ošetřování člena rodiny). Ale je tam toho i mnohem víc. Zkusíme se na to podívat komplexněji.
Psychická odolnost
Jsem matkou autisty. Myslíte si, že nejsem dostatečně psychicky odolná, abych zvládla tuto pozici? Co může být náročnějšího, než přimět autistu, aby něco snědl, vysvětlit mu, že teď nemůžeme jít tudy, protože tady se cesta opravuje, takže musíme jít oklikou? Snažit se nesesypat se, když doma od rána do večera řve, hází věcmi a občas nás i napadne?
Tak, teď na chvíli odbočím. Jistě už teď jsou zde lidé, kteří si budou myslet, že vykresluji autisty v tom nejhorším možném světle a že oni to takové nemají. Oponuji, každý autista je jiný, a to, že to někdo má krásné a sluníčkové, neznamená, že to tak mají všichni. Takže asi tak. Zpět k tématu.
Jsem zvyklá být neustále ve střehu a nerozhází mě kdejaký hořící termín nebo průšvih. Umím improvizovat a umím najít jiná řešení.
Flexibilita
Nemusím mít nalajnovaný den. Jsem zvyklá, že se občas něco nepovede a musím se tomu bleskurychle přizpůsobit. Pokud v práci nastane nějaká neočekávaná situace, se kterou si budu muset okamžitě poradit, nerozhází mě to.
Nekonfliktnost
Vím, jaké je to mít doma samý stres. Nestojím o to mít v práci problémy. Nevyvolávám spory, nehrnu se do konfliktů. Pracovní stres je jiný druh stresu, než který zažíváme doma s dětmi. Člověk si chodí mnohdy do práce odpočinout, my obzvlášť. Jsme jako matky autistů zvyklé spory urovnávat, jsme schopny vypozorovat, kdy se k němu schyluje a kdy je potřeba zasáhnout, aby nedošlo k jeho eskalaci.
Loajalita
Pokud dostaneme příležitost i přes rizika pro zaměstnavatele, dokážeme být velmi vděčné. Budeme si vážit práce a možnosti vydělat do našeho rozpočtu pár korun navíc. Proto není moc pravděpodobné, že půjdeme někdy proti vlastnímu šéfovi.
Závěr
Samozřejmě, že toto je velmi individuální a nemohu mluvit za všechny lidi na světě. Ale z mého pozorování a setkávání s lidmi, kterých se to týká, jsem nabyla těchto poznatků. Nemusíte souhlasit, absolutní pravda neexistuje. Toto je blog, ne vědecká studie. :-)
Tento článek je spíše inspirací pro ty, kteří se chystají znovu zapojit se do pracovního procesu a neví, co můžou nabídnout. Něco se člověk naučí, ale osobnostní předpoklady, ty buď máte nebo ne. Nemějte strach, že jako pečující osoba nemáte co nabídnout, že vám chybí praxe. Ano, s maturitou se asi na právního koncipienta hlásit nebudete, ale není všem dnům konec.
To, co zde píšu, jsem konzultovala s několika lidmi, kteří právě tyto svoje kvality „vyšvihli“ u pohovoru a i přesto, že pro zaměstnavatele to byl risk, protože hrozilo časté OČR, dostali šanci a žádná strana nelitovala.
Chce to jen najít v sobě tu potřebnou dravost a sebevědomí.
