Sedm schodů k moci: jak pohřbít seriál již ve druhé epizodě

Mým velkým hobby je televize, filmy a seriály. Vyrůstala jsem na devadesátkových akčních filmech, o kterých, nechci machrovat, mám znalosti hodny nějaké knihy (kdo ví, možná to jednou sepíšu), ale ráda se podívám na nějaké odlehčení v podobě seriálů TV Prima. Přiznám se, že mám ráda seriál Ohnivý kuře, čímž moje fanouškovství pro tuto televizní stanici začíná, ale taky končí. Co si budeme, Slunečná a Zoo je jak přes kopírák (na to mi těch pár zhlédnutých dílů stačilo), o Elišce a Damiánovi ani nepíšu, tam jsem snad nedokoukala ani jednu epizodu. Hmm, možná mám přece jen nějaký vkus :-D

Ale na novotu z pera Josefa Klímy a Lenky Hornové Sedm schodů k moci jsem se těšila a zdálo se, dle upoutávek, že to bude po dlouhé době stát za to. Btw. krimi seriály si myslím, že se Primě celkem daří, Duch nebo Zákony vlka byly dle mého povedené (na dnešní poměry a na poměry TV Prima), ale takové ty klasické seriály právě typu Zoo jsou překombinované, nudné a ničím nezajímavé. Jaké bylo ale moje zklamání, když jsem dnes z Prima+ zhlédla druhý díl nového seriálu s Evou Podzimkovou v hlavní roli.

Pozor, obsahuje spojlery, pokud se na seriál chystáte, doporučuji číst až po přehrání druhého dílu.

První díl je vždy nejzáludnější. Na tom závisí, jestli bude seriál úspěšný, nebo ne. Postavy musí být sympatické, musí něčím zaujmout diváka, aby mu stálo za to se na ně dále dívat. Příběh jde ruku v ruce, takže by to nemělo být nic tuctového. Což vzhledem k tomu, kolik seriálů a pořadů se produkuje v dnešní době, je celkem oříšek. Já sama jsem měla trochu pochyby k seriálovému umu Josefa Klímy, ale co jsem do té doby nevěděla, že se již podílel na několika dobrých kouscích, takže jsem si říkala, že naopak to bude příjemná změna, pokud scénář nebude psát někdo z těch čtyřiceti (nadsázka) scenáristů ze ZOO.

Příběh nás dostává do jedné vesnické hospůdky, kde (spolu)pracují dvě kamarádky - Anička (naše hlavní hrdinka) a její kamarádka. Pracuje zde i Aniččin přítel, kterého hned v prvním díle přistihne při jisté zábavné činnosti s jinou a rozchod na sebe nenechá dlouho čekat. Stejně tak se pohádá s matkou, když zjistí, že celé roky předstírala zdravotní problémy, aby s ní dcera zůstala a starala se o ni a neměla možnost vystudovat vysokou školu. V úvodním díle také stihne s pomocí kamaráda vystěhovat nevlídnou nájemnici, téměř macechu, z bytu svého otce v Praze, který po jeho smrti zdědila. A také si stihne najít práci jako servírka v kantýně v budově Poslanecké sněmovny.

První díl na nic nečekal, žádné omáčky, kde by se rozchod řešil dva díly, hledání práce další tři díly, jak by tomu bylo jistě u jiných seriálů (buďme upřímní). Start byl nevídaný. Zlom, zvrat, zlom, zvrat, řešení, problém, řešení, vyřešení, titulky, konec.

A postava Aničky? Taková ta správňácká holka, co si nenechá „něco“ na hlavu, je rázná, rychle řeší problémy, má svoji hrdost a sebedůvěru. Již v prvním díle uvidíme, jak si začíná pomalu všímat toho, jak to mezi politiky chodí. To asi bude ještě více gradovat, jelikož se bude navíc scházet s těmi správnými lidmi.

Tak, tu pozitivnější část rozboru máme za sebou, teď se posuneme díle, tedy v druhému dílu. Zatímco první díl jsem zkoukla jedním dechem, zde jsem potřebovala dechy tři. Slátanina.

První díl měl švih, šmrnc, s hlavní hrdinkou byste se nechtěli moc dostat do křížku, tady máte pocit, že jí IQ kleslo o polovinu své hodnoty a že kdybyste jí řekli, že bude konec světa, ať vám přispěje na cestu raketoplánem na jinou planetu, že vám vyhoví.

Jak prostě můžou udělat z takový holky takovou nánu? Pojďme od začátku.

Přiznám se, že ani moc neznám posloupnost toho druhého dílu. I když, když nad tím tak přemýšlím, tak je to vlastně pochopitelné. Jak jsem v rychlosti dokázala popsat, co se dělo v prvním díle, druhý díl bych popsala asi takto: ehm… por*o scéna, manipulativní milenec, rada od zkušeného poslance, por*o scéna, konverzace s novinářem-fotografem, por*o scéna, žárlivá Anička, konec, titulky. To jsem to trošku rozvedla, aby to nebylo tak monotónní, ale věřte, je to tak monotónní.

Kromě toho, že se vlastně v tomto díle nic nedělo, navíc, co mě teda štve mnohem, mnohem víc, postava Aničky jako by prošla rychlovývojem, a ne moc zdárným, a stala se z ní úplně jiná holka než ta, se kterou jsme se seznámili v první epizodě. To, jak se tady chovala, vůbec nekoresponduje s tím, jakou povahu ukázala v jedničce. Navíc tenhle díl měl i spoustu nelogických scén.

Lobbista alias nový přítel se s Aničkou vyspí, načež jí hned ráno nadiktuje podmínky jejich vztahu: s nikým se o nás nebav, na veřejnosti dělej, že se neznáme, nikomu neříkej, o čem nebo s kým se tady bavím. A tahle holka, která se dokázala porvat s osudem a odjet do Prahy začít nový život a vybojovat si svoje místo… poslušně souhlasí. Ve sněmovně do pana lobbisty jakože vrazí, jakože fórek, načež dostane vynadáno, jakože ty ty ty, to bylo hodně infantilní. No, Anča se omluví a zase je vše sluncem zalité. O svém románku ale řekne kámošce, se kterou se usmířila (jo, pohádaly se, protože Anička zjistila, že kámoška věděla o přelétavém chování jejího dnes již ex), ale už jsou zase v pohodě. Vrátí se na chvíli i domů za matkou, před kterou minule zabouchla dveře, tam zjistila, že si máti nabrnkla šamstra a (přiznám se, nepamatuji si důvod) zase naštvaně odjíždí. Dveře nevypadají moc pevně, tak snad to její práskání vydrží. Ale máti si alespoň užije drahé dárky, které jí dcerka přivezla. O por*o scéně téměř na veřejnosti, kde je může kdokoli vidět, což si ale pan lobbista ze srdce nepřeje, ani nemluvím. Velké nelogické hlouposti nekorespondující s dějem a linií a tím, co bylo jednou někde řečeno.

Anička ví, že její současný milý (pan lobbista) má oficiálně přítelkyni, takže jí asi nevadí být tak trochu za něco, když pak přítel AKA milenec zruší jejich společný večer a ona ho pak vidí v televizi s jeho oficiální milou, je velmi naštvaná. Taková normální reakce asi… Když si ale vezmete tu situaci, tak se jen divíte, proč z tý holky udělaly takovou nánu.

Následně, ačkoli jeden z požadavků pana milého bylo to, že se musí na veřejnosti chovat jako cizí k cizímu, sejdou se kdesi v restauraci, vinárně či čem, kde si povídají o svém vztahu, zatímco kolem chodí číšník a vedle u stolu také sedí lidé. Anička noc předtím měla inspirující hovor s novinářem (Pavel Batěk), takže se teď chová jako hodná holka.

Takže ze silné, téměř emancipované holky (nejsem feministicky založená, ale ta si fakt nenechala něco na hlavu a byla hotová raz dva) se rázem stala puťka přikyvující a nechající si přikazovat, jak má jejich vztah vypadat.

Člověk by řekl, že pokud je někdo podváděný, můžete si být jistý, že on sám v budoucnu nebude s někým, o kom ví, že je zadaný. Jak se takovým lidem říká? Nechám to na vás.

Mám velmi silný pocit, že druhý díl psal úplně někdo jiný než první epizodu a dotyčný si zřejmě ani scénář k té první epizodě nepřečetl, protože jinak není přece možné, leda někde v Matrixu možná, aby se postava tak razantně změnila. Doma na chvilku probleskla ta stará dobrá Anička, v Praze je to zase nová Anča. Chvíli jsem měla pocit, že má dvojče.

Jak jsem se na seriál těšila, tak teď nevím, jestli mám touhu ve sledování pokračovat.

Ale myslím, že moje praštěnější JÁ si sledování dalších dílů vydobyde. :-D