Článek
Říká se, že muži jsou jednoduší. Ale jejich zprávy? To je literární žánr sám o sobě.
Existují emoji, které křičí „nejsem připraven“,
krátké odpovědi, které říkají „nejsem si jistý“,
a pak ty zprávy, které říkají všechno, co neřekli nahlas.
A tak jsem přemýšlela:
Možná nepotřebujeme horoskopy ani tarot.
Možná nám stačí jen archiv konverzací.
1. „Oki.“
Kdykoli muž použije „oki“, cítím se, jako by moje zpráva byla podaná u úřadu.
Bez emoce, bez zájmu, bez jakékoli jiskry.
„Oki“ je jako povolení k odchodu. A možná bychom ho měly brát doslovně.
2. „Sry, usnul jsem.“ (ve čtyři odpoledne)
Vážně?
Je to zvláštní, ale muži v nezájmu mají nečekaně bohatý spánkový režim.
Uspává je cokoliv: práce, Netflix, tráva… konverzace s tebou.
3. „Můžeme se vidět někdy příště?“
Tahle věta by měla přijít s kotvou, protože tě drží přesně tam:
v zóně čekání.
Příště je jako „čistý stůl“ — teoreticky existuje, prakticky nikdy nepřichází.
4. „Promiň, mám teď hrozně moc práce.“
V překladu:
„Za nic tě neodmítám, ale zároveň odmítám.“
Je to jako když ti někdo nabídne kabát, a pak ho rychle stáhne, protože venku vlastně není zima.
5. Ticho.
Nejhorší zpráva je ta, která nepřišla.
Ne proto, že říká nejvíc.
Ale proto, že říká všechno.
A já si říkám —
není ticho vlastně nejupřímnější forma komunikace?
Možná bychom ho neměly brát jako urážku.
Možná je to dar:
okamžité rozpoznání, že jsme na špatném místě.
A tak mě napadá…
Proč tolik žen hledá v mužově psaní podtext, když ten text samotný je vlastně víc než jasný?
Možná proto, že doufáme.
A naděje je krásná — jen strašně špatná čtečka signálů.
