Článek
Kapr jako tradice, kterou nikdo dobrovolně nevybral
Někdo kdysi řekl: „Kapr bude vánoční jídlo.“
A celá země se toho drží dalších sto let, i když 8 z 10 lidí upřímně přizná, že ho ve skutečnosti nemusí.
Má kosti.
Je cítit rybinou.
A smažení zabere půl dne.
Ale tradice je tradice, takže se jede dál.
Nákup kapra: rituál, který dává smysl jen o Vánocích
Stát v mrazu frontu u kádí, poslouchat šplouchání a doufat, že zrovna ten váš kapr nebude mít výraz masového vraha — to je vánoční zážitek, který nechce skoro nikdo.
A přesto tam stojíme každý rok.
Proč?
Protože máme pocit, že když se kapr nekoupí, celé Vánoce se zhroutí.
Kapr v lednici: jiné jídlo se tolik neřeší
Když domů přijde kuře, nikdo kolem něj nedělá žádné drama.
Když přijde kapr, nastane panika:
Kam ho dáme?
Musíme mu dát vanu?
Co když uteče?
Hygienici by z toho dostali infarkt, ale rodiny to zvládají s tradicí v srdci a gumákama na nohách.
Smažený stres u sporáku
Příprava kapra je katastrofa sama o sobě.
Celá kuchyň je od oleje, zástěra promáčená, a půl rodiny utíká z bytu kvůli zápachu smažené ryby.
A výsledek?
„Děkuju, já si dám radši salát.“
Kapr leží na stole jako ozdoba. Ne jako jídlo.
Proč ho tedy stále kupujeme?
Protože máme rádi pocit, že „to děláme správně“.
Že pokračujeme v rituálu, který spojuje generace.
A dokonce i když si nakonec dáme raději řízek, kapr patří k Vánocům jako světýlka a stres z dárků.
Možná ho nikdo nechce.
Možná ho skoro nikdo nejí.
Ale je tam.
A bude tam i příští rok.
