Článek
Existují lidé, kteří si myslí, že světýlka jsou jako vitamíny: čím víc jich máte, tím líp se cítíte.
To je samozřejmě lež. Nikdo se necítí líp, když se ráno probudí a zjistí, že jeho obývák vypadá jako výstavní síň elektrárny.
Ale zkuste to vysvětlit členovi domácnosti, který si myslí, že každý prázdný centimetr zdi nutně potřebuje skřítka. A ne jednoho. Armádu. Takovou tu, co by byla schopná obsadit menší stát.
Začíná to nevinně. „Koupila jsem JEN takového malého Santíka.“
Malý Santa má ovšem 42 cm, světélkující vousy a vydává jemné ho-ho-ho, které vás pronásleduje i ve spánku. A jakmile si ho pořídíte, začne se množení.
Najednou máte čtyři Santy. Pak osm. Pak jednoho, který má mechanickou ruku a zdraví vás při každém průchodu chodbou. A když se konečně naučíte neděsit se pokaždé, když se pohne, přibudou skřítci.
Skřítci jsou ještě horší. Dívají se. Neustále.
Sedí na poličce, schovaní ve věncích, visí z kouliček a vypadají, jako by plánovali převrat. Kdyby u nás doma vznikl vánoční režim, garantuju, že budou jeho lídři.
A pak jsou tu světýlka. Světýlka na oknech, světýlka na stromku, světýlka na posteli, světýlka na koši na prádlo (ano, i to se stalo), světýlka v místech, o kterých jste si mysleli, že jsou fyzicky nepřístupná.
Jednoho dne jsem otevřela lednici a na vajíčkách byla světýlka. Je to začarovaný kruh. A hlavně drahý na elektřinu.
Pokaždé, když přijdu domů, připadám si jako pacient v experimentální léčbě světelnou terapií, která byla omylem nastavena na režim „Letiště Praha — Terminál 2“.
A když se pokusím vznést skromný dotaz typu: „Nezdá se ti, že už to stačí?“
Dočkám se pohledu, který bych popsala jako:
„Řeklas právě něco proti Vánocům. Někdo tě uslyší. Někdo tě odsoudí.“
Takže letos zavádím nové pravidlo:
Další kýč už nesmí překročit práh našeho domu.
Žádní skřítci. Žádní Santové. A světýlka jen tam, kde neohrožují veřejné zdraví ani bezpečnost.
Pokud se někdo pokusí propašovat dekoraci dovnitř, budu ji okamžitě deportovat.
A pokud bude odporovat, nechám ji konfrontovat s armádou loňských dekorací uložených ve sklepě.
Ty už vědí, co je život.
A já? Já chci jen přežít.
A hlavně — aby se mi letos v noci v koupelně nerozsvítil Santa.
Protože to je moment, po kterém už není cesty zpět.
