Článek
Když HR odstartuje misi: „Ať to vypadá, že nám na lidech záleží“
Každý prosinec se v korporátech objeví stejný e-mail:
„Milí kolegové! Připravujeme vánoční výzdobu, která vám zpříjemní pracovní prostředí!“
Což znamená, že dvě HR koordinátorky stráví odpoledne aranžováním řetězů na recepci, zatímco zbytek firmy dál dělá přesčasy a pije studenou kávu.
Stromek, který už zažil lepší časy
Do prostoru vstoupí plastový stromek, který pamatuje ještě éru Nokie 3310.
Špička je ohnutá, větve křivě, jehličí vypadává – a nikdo nechápe, jak je to možné, když je z plastu.
Ozdoby se skládají z:
- křivě nastříhaných papírových vloček,
- několika zlatých koulí, které přežily firemní stěhování,
- a jednoho světelného řetězu, kde polovina žárovek nefunguje.
Kolegové se dělí na dva tábory
1) Vánoční fanatici – ti, co mají v kanclu hrneček se sobem, playlist od 1. listopadu a nadšení hraničící s diagnózou.
2) Grinchové – ti, co mají tři deadliny, dvě migrény a jediný vánoční pocit, který zažívají, je panická ataka.
A pak přijde firemní „výzdobová soutěž“
Tahle věc byla stvořena proto, aby:
- ženy z účtárny nevražily na IT,
- IT nevražilo na marketing,
- a marketing nevražil na nikoho, protože jim to stejně vyhraje.
Soutěž spočívá v tom, že každé oddělení dostane krabici ozdob za 200 Kč a má vytvořit „nejkrásnější kancelář“.
Vždycky vyhraje tým, který má někoho, kdo miluje Pinterest víc než život.
Firemní vánoční nálada vs. realita
Ano, světýlka blikají.
Ano, z reproduktorů hraje „All I Want for Christmas“.
Ano, HR roznáší cukroví z Makra a tváří se, že tím řeší problémy firmy.
A mezitím:
- klient chce prezentaci do zítřka,
- server padá,
- kolega se snaží přežít pět meetingů za dopoledne,
- a vy jste měli naposledy volno v srpnu.
A stejně to máme nějak rádi
Protože i když je to směšné, přehnané a trochu smutné, ty malé světýlka a hrnek svařáku na firemní akci dokážou připomenout, že svět není jen KPI, budget a deadline.
A i když se výzdoba rozpadá, ozdoby padají a stromek stojí nakřivo, má to svoje kouzlo.
Takové korporátní, lehce unavené, ale naše.
