Článek
PŘÍBĚH O MUŽI, KTERÝ CHTĚL BÝT DEZERT
Laura si myslela, že po muži-psovi už ji nic nepřekvapí. Ale tenhle telefonát začínal podezřele jemně:
„Dobrý večer, chtěl bych něco… sladkého.“
V hlavě si představila čokoládu, jahody, možná romantiku. Ach, to bylo roztomilé. První chyba večera.
Hotel byl tentokrát luxusnější, pokoj voněl jako čerstvě upečené loupáčky. Klient – elegantní, uhlazený, dokonce sympatický. To bývá vždy nebezpečné. Usmál se:
„Dovezla jste to?“
Laura nechápavě zamrkala.
„No… tu šlehačku.“
Z tašky vytáhla dvě plechovky. Mužovy oči zazářily jako světla v cukrárně před nedělním obědem.
A začalo cukrářské šílenství.
Muž si lehl na postel a pronesl větu, kterou by si žádná žena nepředstavila ani ve svém nejdivočejším deníčku:
„Udělej ze mě větrník.“
Takže Laura chodila kolem něj s plechovkou šlehačky a vytvářela na jeho hrudi spirály, na břiše ornamenty a na stehnech cosi, co připomínalo logotyp z cukrářského katalogu z roku 1987.
„Teď mě naplácáš jako piškot, když se propadne!“ poručil.
A Laura, profesionálka tělem i duší, se proměnila v cukrářskou dominatrix. Lehké plesknutí. Druhé. Třetí. Muž vzdychal jako mixér na nejvyšší obrátky.
Vrchol nastal ve chvíli, kdy zašeptal:
„Řekni mi, že jsem sladkej.“
„Sladkej jak dort z Lidlu v akci,“ odpověděla bez mrknutí oka.
Muž dosáhl vrcholného dezertního prožitku. Ano, bez doteku. Stačila šlehačka a jedna věta, která by zabila erotiku v jakékoli romanci, ale tady fungovala jako tajná cukrářská magie.
Zaplatil, přidal dýško a řekl:
„Příště přineseme marcipán.“
Laura odepsala kamarádce:
„Dneska jsem neměla sex, ale vyšlehala jsem chlapa k extázi. Jdu do sprchy, lepím.“
A místo vína si tentokrát koupila tiramisu. Pro jistotu bez šlehačky.
