Článek
Že lidi žebrají po ulicích, to beru jako věc, kterou skoro nevnímám. Ve větších městech je to normální věc. Už se nad tím nepozastavuji, i když s tím nesouhlasím. Ale že se budou žebráci objevovat i v menších městech, to už vyloženě nechápu. Přesně to se mi stalo. A nebyl to obyčejný žebrák, nějaký bezdomovec. Byla to maminka s dítětem.
Dobrý den, pomůžete nám?
Čekám na vlakovém nádraží, vlak má jet zhruba za deset minut. A najednou mě tam osloví úplně cizí žena s dítětem. Ani od vidění ji neznám, patrně někdo cizí. A ta žena mě začne prosit o peníze. „Dobrý den, mladá paní,“ říká. „Nemohla byste nám přispět nějaké peníze na vlak? Nemáme na cestu a potřebujeme s dcerkou k doktorovi,“ říká mi.
V tu chvíli mi jí je líto, už skoro sahám pro peněženku, že jí pomohu. Ale najednou mě to trkne – co když je to vymyšlená historka? A tak se ptám, kam potřebují jet. A paní zaváhá, tápe a znovu zopakuje, že k doktorovi. „A do jakého města jedete?“ ptám se podruhé. „Jenom kousek, do vedlejšího města,“ říká mi. A mně je to v tu chvíli jasné.
Prokoukla jsem ji, na žádnou jízdenku peníze nepotřebuje, jen žebrá prachy. „Tak pojďte se mnou k pokladně, já vám ten lístek koupím,“ navrhla jsem jí. A ona hned, že to není nutné, že si ji koupí sama, že nechce otravovat, že jí stačí peníze. A v tu chvíli mi to bylo stoprocentně jasné. Nikam nejede, jen žebrá. A ještě se svou dcerkou, z toho se mi udělalo vyloženě zle.
Nic vám nedám
„Nezlobte se, ale nedám vám ani korunu. Vy to nemáte na jízdenku, vy jenom žebráte.“ „Ano, potřebuji na jídlo,“ odpovídá mi. „Nemáme s dcerkou co jíst, poslední peníze jsem dala za nájem,“ říká. Hmm, jak srdceryvné, probíhá mi hlavou. Ale já něco podobného podporovat opravdu nechci. V žádném případě nechci dávat peníze žebrákům.
„Proč nejdete normálně pracovat a snižujete se k žebrání?“ říkám dané ženě. A ona hned, že ji nikde nevezmou, když má dítě, že by jí nevyhovovaly směny. „Aha,“ odpovídám jí. „A jak to dělají ty desetitisíce jiných maminek, co mají děti a práci? Zamyslete se nad sebou a běžte normálně makat. A peníze mít budete.“
Bylo mi z toho vyloženě zle. Uznávám, že najít práci není pro matku snadné. Ale dá se to, kde je vůle, tam je cesta. Co jen vyroste z chudinky holčičky, jejíž máma ji bere s sebou na své žebrácké výpravy? Ach jo, je mi jí líto. A co vám, také?
