Článek
Respektuji, že v byznysu si může každý dělat, co chce. Jestli chce podnik přijímat jen hotovost, prosím, je to jeho volba. Moc mi to sice nedává smysl, protože sama v práci vidím, jak lidé preferují platby kartou, ale budiž. V podniku, kde berou jen „cash“, se však zákonitě ptám proč. Odpověď se přímo nabízí – hotovost usnadňuje, nebo aspoň svádí, ke krácení daní. Platební transakce z karty v účetnictví neschováte; jsou evidované, zvyšují obrat a musí se objevit v daňovém přiznání. Když ale host zaplatí hotově a vy mu nedáte účtenku, jsou to peníze, které nikde nefigurují a mohou snadno „zmizet“. Takový názor na čirou hotovost v pohostinství mám já.
Bez účtu a jen v hotovosti
Najedla jsem se, vypila nápoj a rozhodla se zaplatit. Přivolala jsem servírku; za chvilku přišla, tužkou přeškrtala pár položek na papírku a oznámila mi částku: 236 Kč. Nechala jsem 240 Kč jen ze slušnosti, protože jídlo opravdu nestálo za nic. I když šlo o polední menu, které člověk nevyžaduje bůhvíjak sofistikované, mělo by být aspoň chutné – to je přece základ.
Základem by také mělo být, že host dostane účet. Ne že servírka vezme lístek ze stolu, něco na něm poškrábe a považuje věc za vyřízenou. Chci účtenku z pokladny. Ne sbírám je, jde o princip: ověřím si, jestli je vše správně naúčtované, a mám jistotu, že se moje útrata eviduje a nejsem vtahována do šedé ekonomiky.
Ještě účet, slečno
Podala jsem 250 Kč, zaokrouhlila částku na 240 Kč a požádala o vrácení desetikoruny. Současně jsem servírku poprosila, aby mi přinesla účet. V tu chvíli mi podala onen rukou psaný, přeškrtaný papírek s cenou za polévku, hlavní chod i nápoj. Podívala jsem se na ni udiveně a, když mi došlo, že to myslí vážně, ozvala jsem se rázněji.
Vysvětlila jsem, že mám na mysli regulérní účtenku z pokladny, kde je uveden provozovatel, jednotlivé položky, celková částka a případně DPH. Slečna konečně pochopila, řekla „moment“, odešla a po pár minutách se vítězoslavně vrátila s pokladním lístkem. Částka seděla a já byla spokojená, i když jsem si neodpustila poznámku.
Kdyby to aspoň za něco stálo…
„Víte, slečno, kdyby to jídlo stálo za to, kdyby bylo za ty peníze opravdu skvělé, možná bych přimhouřila oči nad tím, že chcete krátit daně. Nedávat účet a brát jen hotovost je učebnicový příklad podobného jednání. Ale nebojte se, udávat vás nehodlám; taková nejsem. Jenže když jídlo nestojí za nic, nechci tyhle tanečky v šedé zóně tolerovat.
Vyřiďte to, prosím, svému provoznímu: prostor ke zlepšení tu rozhodně je. Až se někdy budu cítit v podniku skvěle, se senzačním servisem a perfektním jídlem, možná přivřu oko nad tím, že si provozovatel nechá v kapse víc, než by měl. Ale pokud to tam stojí za starou bačkoru, nevidím důvod ještě přispívat k daňovým únikům. Můj oběd státní kasu nespasí, jde mi hlavně o princip.“
