Článek
Je mi úplně fuk, jestli po silnicích jezdí mladí, staří, ženy, muži. Mě zajímá jediná věc – jak ten člověk jezdí a jestli náhodou není nebezpečný mně a svému okolí. Bohužel takových lidí je na silnicích stále poměrně dost a člověk se už začíná bát někam vyjet. Na jednoho silničního piráta jsem narazila nedávno a moc příjemný zážitek to nebyl.
Jedu devadesát
Když to jde, nastavím si tempomat a jedu. Jako nyní: navolím rychlost 90 kilometrů v hodině a nemusím se o nic starat, auto tuhle rychlost drží. Ale očividně to někomu přišlo málo – nějakému silničnímu pirátovi, kterého jsem už viděla v dálce v zrcátku, jak předjíždí jiná auta, až se dostal za mě. Přestože jsem jela na maximálním povoleném limitu, tedy správně, měl potřebu se na mě nalepit. A řeknu, že opravdu dost těsně.
A kdyby to bylo to jediné. To, že mi visel skoro až v kufru, nebyl jediný problém. Zřejmě se mu zdálo, že devadesátka je pomalá rychlost, protože mě začal nejen problikávat, ale neodpustil si ani troubení. Ne, já zrychlovat nebudu, pomyslela jsem si, a držela si svých tempomatových 90 km/h.
Na plné mě předjel
Plná čára, v protisměru jela auta, takže neměl možnost se dostat přede mě. To vadilo nejen jemu, ale i mně, protože to pro mě byla značně nepříjemná a nebezpečná situace. Nakonec se přece jen provoz zvolnil. On, nedbaje plné čáry, prostě strhl volant do protisměru a bez blinkru mě předjel. On viditelně spokojený – a mně se ulevilo, že mám zase klid a nemusím se obávat, že kvůli nějakému pirátovi nedojedu.
To jste se moc daleko nedostal
No ale co se nestalo. Zhruba za půl hodiny dojíždím do města, kde jsou zácpy, semafory, ucpané pruhy. A asi na třetích světlech najednou vidím, kdo je to ve vedlejším pruhu. Ano, ten spěchálek, agresor a silniční pirát. Má stažené okénko a kouří. Tak ho rychle stahuji taky, potkáme se očima. Já se na něj upřímně usměju a říkám: „To vám to spěchání moc nepomohlo, když jsme se tu potkali a jsme opět oba na stejné startovní čáře. Říkám si, k čemu vám to vlastně bylo.“
A jeho reakce? Nejprve dost naštvaný výraz, potom si neodpustil jedno neslušné gesto, a nakonec, celý zhrzený, odhodil cigaretu a stáhl okénko. A aby si trochu zvedl ego, sešlápl při rozjezdu plyn až na podlahu, aby si ještě trochu „zahrabal“… No, opravdový hrdina, jen co je pravda. Tak snad dojel do cíle ve zdraví.
