„Bože, kolik jste si těch prošlých léků nasyslila?“ zhrozila se lékárnice

Co s léky, které už nevyužijeme? Na každém obalu je napsáno: Nepoužitelné léčivo vraťte do lékárny. Tam by se měli postarat o to, aby léky zlikvidovali správně – tedy aby se k nim nikdo nedostal a zároveň nedošlo ke kontaminaci přírody. Nevím, jak to doma dělají ostatní, a moc se po tom nepídím.

Ale mě by nikdy nenapadlo hodit je do kontejneru. V první řadě proto, že se k nim může kdokoli dostat – třeba nějaký bezdomovec, nebo je někdo omylem vyhrabe a vezme si je. A kdo ví, co by se mu stalo? Tohle já si na triko nevezmu. Stejně jako si nevezmu na triko, že by se léky jen tak volně povalovaly na skládce, nebo by se rozpustily v odpadní vodě a skončily v kanalizaci, kdybych se je rozhodla spláchnout.

Nejsme žádní hypochondři, kteří by se pořád váleli doma s domnělou nemocí, nebo kteří by každé zakašlání či rýmu okamžitě řešili medikací. Ale zkrátka – čas od času člověk onemocní a nějaký lék potřebuje. Něco mu předepíše lékař, něco si může koupit sám. A k tomu se přidává ten základ domácí lékárny, který se hodí vždycky.

A tak jsem vzala naši už docela velkou krabici s léky a pustila se bez milosti do třídění. Nejprve jsem vyhodila všechno, co bylo po datu trvanlivosti. Ne že bychom doma skladovali léky prošlé několik let, ale pár krabiček, které byly o rok za datem použitelnosti, se našlo. Všechno, co bylo po expiraci, šlo bez milosti pryč. Tyhle léky doplnily i další, které jsme dlouho nepoužili a pravděpodobně už nikdy nevyužijeme. Proč je doma schraňovat, že?

Třídím, uklízím, kontroluji, dávám stranou. A igelitová taška, kterou mám na nepoužitelné léky vyčleněnou, se nebezpečně plní. Nakonec jsem ji naplnila celou. A tak s určitým pocitem studu vyrážím do lékárny. Vkročím dovnitř, pozdravím a zmíním se o instrukci na každé krabičce: Nepoužitelné léčivo vraťte do lékárny.

Ukážu lékárnici tašku a ta se doslova zhrozí. „Bože, kolik jste si těch prášků nasyslila?“ řekne mi s úsměvem. Tašku ode mě samozřejmě převezme a mezi řečí mě pochválí nejen za to, že prošlé léky vyřazuju, ale i za to, že je opravdu neházím do běžného odpadu, nýbrž je vracím k likvidaci. Tak nakonec to nebylo tak hrozné, ale člověk se stejně trochu stydí.

Tahle zkušenost mě naučila být důslednější. Neznamená to, že teď poběžím do lékárny s každou nedobranou krabičkou zvlášť, ale aspoň jednou za čtvrt nebo půl roku zkontrolovat lékárnu určitě neuškodí. A hlavně: vzít si fix a u otevřených kapek a sirupů si hned vyznačit, kdy jsem obal porušila. I tyhle přípravky se totiž mohou používat jen určitý čas. Ale jak ho spočítat, když si ani náhodou nepamatuju, kdy jsem to koupila, natož otevírala?

Zdroj: https://www.vzp.cz/o-nas/tiskove-centrum/otazky-tydne/kam-vratit-prosle-leky