Hlavní obsah

Chtěla Superdávku a vrátila se ubrečená. Na úřadě jí řekli nepochopitelnou věc

Foto: Freepik

Měla to být revoluce v sociálních dávkách. Ale lidé se vrací z úřadů často se slzami v očích.

Článek

Já mám štěstí, já žádné dávky nepotřebuji. Ale jsou lidé, co to tak bohužel nemají, co potřebují pomoc státu. A to ať už se jedná o příspěvky na bydlení, nebo třeba příspěvky na děti. A tohle se letos poměrně výrazně změnilo, protože začala platit takzvaná Superdávka. Jedná se o počin státu, který má nahradit několik dávek a sloučit je do jedné.

Nové žádosti

Nebyl by to náš stát, aby to lidem nějak nezkomplikoval. Takže kdo chce pobírat dávky i nadále, musí si o takzvanou Superdávku požádat. Ideálně do konce roku. Je úplně jedno, na co si daný člověk žádal předtím a co dostával nebo dokládal. Musí to udělat všechno znovu. A pokud ne, může být bez dávek. Ano, je to komplikované a mnoho lidí musí dodávat věci, které už dávno dodalo. Holt takový je systém.

Jdu na pobočku

Jednou z těch lidí je i moje kamarádka Iva, která pobírala příspěvek na bydlení a nějaké peníze i na děti. Ta se rozhodla podat si novou žádost přímo na pobočce. To proto, že nezná všechny formuláře a možnosti a bude radši, když ji celým postupem provede daná úřednice. A protože to Iva chtěla mít co možná nejjednodušší, rozhodla se i pro to, že si zarezervuje čas návštěvy. Přesný termín, kdy přijde a kdy půjde na řadu.

Vyhodili ji

Přišla v daný čas, vzala si pořadový lístek na základě online rezervace a čekala, až ji zavolají. Do pěti minut píplo její číslo a ona šla k přepážce. A hned sdělila, co chce — že má zájem o Superdávku a chce tedy vyplnit a doložit všechny papíry a dokumenty. Ale ouvej, to prý nepůjde. Je velký frmol, hodně žadatelů, úředníci nemohou ztrácet čas. Takhle doslova jí to bylo řečeno.

Odkázána tak byla na to, že si má nainstalovat do mobilu aplikaci, do ní se nějak přihlásit a potom v ní vyplnit vše potřebné. A nahrát požadované dokumenty. A to vše sama, doma, bez asistence nějakého úředníka, který by jí v tom pomohl.

Se slzami v očích

Když mi tohle všechno Iva říkala, kroutila jsem hlavou. Když šla z úřadu, měla slzy v očích, brečela. Úředníci, kteří jsou placení z našich daní, jí nepomohou. A ona, technický analfabet, si má o tuhle novinku žádat skrz nějakou aplikaci, kterou nikdy v životě neviděla.

Nakonec jsem jí s tím trochu pomohla, ale přiznám se na rovinu, také jsem nevěděla, co a jak. Také jsem si nebyla jistá, jestli to děláme správně a jestli jsme doložily vše, co mělo být. Snad jí žádné peníze kvůli nějakým našim chybám neseberou. Ale na druhou stranu — co jsme měly dělat, když ji úředníci skutečně doslova vyhodili, že?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz