„Chudáčci děti z neúplných rodin,“ posteskla jsem si po dětském vystoupení

Až si budete hrát s maminkou a tatínkem… Ale co když tomu tak není? Přesně tohle mě napadlo na dětském představení, jehož jsme se účastnili. Bylo skvělé a zábavné, ale komunikace herců by možná mohla být o trochu taktnější. Měli by si uvědomit, že mezi dětskými diváky jsou i tací, kteří nemají úplnou rodinu.

Nejde jen o pár dětí. Stačí se podívat na statistiky, které jasně říkají, že rozvodovost v naší zemi se pohybuje kolem 37 %. To znamená, že 37 rodičů ze sta se rozvede. A pro jejich děti to může být problém. Do popředí se dostávají témata jako střídavá péče, vzájemná domluva a střídání dětí, případně umístění potomků výhradně do péče matky či otce, nebo dokonce soudní spory a hádky o to, kdo má na děti větší nárok.

Ať už rozvod proběhne klidně nebo ne, výsledek je vždy stejný: rozpadá se klasická rodina, kde maminka, tatínek a dítě žijí pohromadě v jedné domácnosti. Všichni si musí zvyknout na nový denní režim a přijmout, že různé přesouvání se, střídání a bydlení pouze s jedním rodičem je v pořádku. A pak přijde někdo, kdo jim připomíná, že to tak úplně v pořádku není.

Během celého představení, kdy byly děti vyzývány ke konverzaci, se stále mluvilo jen o tradiční rodině. O tom, jak jsou doma s maminkou a tatínkem, jak spolu jezdí na výlety, jak byli společně na dovolené, jak dělají všichni dohromady to či ono…

Jenže v reálu to tak není. Pro 63 % rodin to možná platí, ale těch zbývajících 37 % už žije jinak. A to ještě nebereme v potaz páry, které spolu sice nežijí, ale formální rozvod zatím neřeší. Reálný podíl dětí vyrůstajících v neúplných rodinách tak může být ještě vyšší.

Co takové představení v dětech vyvolá? Najednou jim někdo předkládá něco, co ony už měsíce nebo roky neznají. Vyvolá to stesk po tom, co bývalo dříve, otázky, proč u nich doma je to jinak, než říkal pán na pódiu. Také to může podnítit touhu a přání, aby to u nich doma bylo stejné jako u ostatních dětí.

To všechno může způsobit jediné (byť veselé) dětské představení, které je však z hlediska účinkujících netaktní. Rozchod a rozvod nejsou nic příjemného ani pro dospělé, natož pro děti. Čas sice hojí rány, ale jak to zvládnout, když je dítěti stále znovu připomínáno, jakou rodinu dříve mělo, jaká rodina je „ta správná“ a jak to mají ostatní? Děti jsou přitom v celém procesu rozvodu nebo rozchodu těmi, kdo za nic nemohou a nemají šanci ho ovlivnit. Chudáčci děti z neúplných rodin.

https://csu.gov.cz/snatky-rozvody?pocet=10&start=0&podskupiny=135&razeni=-datumVydani