Cirkus s dětmi: dvě hodiny podivné zábavy a z peněženky zmizela tisícovka

Cirkusy jsou věčné téma. Kdyby záleželo jen na mně, nešla bych tam, protože je mi líto vystupujících zvířat. Nechci tvrdit, že jsou týrána – žijeme přece v moderní společnosti a věřím, že i jejich majitelům a trenérům na nich záleží. Zároveň je ale jasné, že by těm zvířatům bylo lépe buď ve volné přírodě, nebo v dobré zoo.

Ale když máte děti, nejde na to pohlížet stejnou optikou. Cirkus je s dětmi skoro povinnost – kamarádi ze školky tam jdou, plakáty visí všude, dítě cirkus vidí a chce tam taky. A tak svolíte a jdete – a nestačíte se divit, za co všechno nakonec musíte zaplatit.

Ve frontě u pokladny jsem si všimla, že někteří mají slevové kupony. My to štěstí neměli. Údajně se rozdávaly ve školách či školkách, ale k nám se nedostaly – nebo si je někdo nechal pro sebe. Ti šťastnější platili díky kuponu jen 350 Kč. Já musela zaplatit za sebe i za dítě plnou cenu, pokladní byla neoblomná. Částka 300 Kč + 350 Kč mi připadala vysoká, když jiní mohli mít oba lístky dohromady za 350 Kč. Ale co už. Zaplatila jsem – hotově, bez účtenky – a šlo se dál.

Vešli jsme do cirkusového stanu. Hned u vchodu to vypadalo jako pouť zkřížená s kinem. Jeden stánek lákal na popcorn a dokonce i nachos s omáčkou, jak to znám z kina. Další zaměstnanec u stroje na cukrovou vatu aktivně nabízel obláčky kolem procházejícím dětem. Popcorn za stovku mi vyrazil dech; cukrová vata za padesátku je dnes bohužel standard.

Tím to neskončilo: u velkého stolu se prodávaly hračky všech možných velikostí, tvarů a témat. Desítky z nich blikaly a pípaly, aby zaujaly dětské publikum. My jsme odolali – přišli jsme na cirkus, ne nakupovat hračky. Ale spousta rodičů vytahovala peněženky a platila; podle toho, co jsem zahlédla, šly ceny do stovek. Uff.

Představení bylo hezké a zhruba po hodině přišla přestávka s nabídkou navštívit zvěřinec a prohlédnout si všechna zvířata. Proč ne, řekla jsem si, aspoň zabijeme dvacet minut. Vstup do zvěřince byl ovšem – jak jinak – placený. Za každou osobu, bez ohledu na věk, stovka. A co jsme viděli? To samé, co vystupovalo během show.

Cestou zpět syna zlákal malý dětský kolotoč. Jedna, na můj vkus hodně krátká, jízda stála padesátikorunu. Zaplatila jsem i tu, protože jsem nechtěla nic vysvětlovat ani se dohadovat – přišli jsme si den užít a když je to jednou za čas, tak proč ne, že?

Doma jsem začala počítat: vstupné 750 Kč, popcorn a vata 150 Kč, zvěřinec 100 Kč, kolotoč 50 Kč. Celkem 1 050 Kč. Za dvě hodiny. Málem na mě šly mdloby – nejen z toho, kolik dnes dvě hodiny zábavy stojí, ale i z toho, že bylo zpoplatněné úplně všechno, kam jsme se hnuli.

Chápu, že cirkus potřebuje vydělávat, že to není charita ani jednoduchý život. Ale stavět byznys na tom, že děti chtějí a rodiče se s nimi nechtějí přít, mi nepřijde úplně fér. Naštěstí je to jednou za čas – a já jen doufám, že další cirkus přijede až za dlouho.