Článek
Někdo ho dává, někdo nikoli. Řeč je o dýšku, které bychom měly dobrovolně dávat především v restauracích. Povinné není, ale slušné je určitě. A jaká je jeho výše? Opět to u nás není nijak stanoveno, ale je slušnost se držet kolem deseti procent. S tím nemám problém, když jdu na jídlo a pití v pár lidech. No jo, ale co když je to větší společnost? To bych opravdu měla dávat deset procent?
Oslava narozenin
Plánovala jsem decentní oslavu narozenin a vymyslela ideální věc. Uděláme to v restauraci. Ano, bude to sice dražší, ale nemusíme se o nic starat. Na rozdíl od nějakých chat nebo kluboven nemusíme nic připravovat, nic uklízet, o nic se starat. Pití připraví číšník a výčepní, jídlo kuchař v kuchyni. My jen přijdeme, objednáme, najíme a napijeme se a odejdeme. Tedy před odchodem ještě zaplatíme.
Tak nějak zhruba jsem si v hlavě spočítala, na kolik to vyjde, a rozhodla se, že to bude ideální volba. Zavolala jsem do restaurace, řekla jim termín, řekla jim čas a domluvila se na rezervaci. A bylo to: domluveno, vyřízeno.
A došlo na placení
V daný čas jsme se dostavily a oslava to byla skvělá, plná dobrého jídla a pití. Nebyl žádný problém, nevznikl žádný konflikt, ze strany restaurace vše v pořádku, vše profesionální, dobré a chutné. Personál se o nás staral, kuchař vařil skvěle a my jsme si to užily.
Kdy ale nastal problém? Když jsme končily a došlo na placení, když číšník přinesl z pokladny účet. Ano, byl dlouhý, s tím jsem počítala. A cifra tak nějak odpovídala tomu, kolik jsem si představovala, že zaplatím. Bylo nás hodně, nikdo se nedržel zkrátka, jídla bylo dost, alkoholu taky.
Takže když číšník přinesl účet a chtěl zhruba 25 000 Kč, nijak jsem se tomu nepodivovala. Vytáhla jsem kartu s tím, že zaplatím přesnou částku kartou, zatímco dýško mu dám v hotovosti. Očividně byl za tento přístup rád. Takže jsem pípla kartou a následně vytáhla hotovost. A nastal určitý problém.
Dýško bývá deset procent
Já jsem z peněženky vytáhla tři pětistovky, podávám je číšníkovi s tím, že pro každého je jedna. Obsluhovali nás ve třech lidech, každý ať si vezme jako dýško 500 Kč.
No a místo vděku a poděkování jsem se setkala s trochu podivnou reakcí. Místo aby byl rád, že za několik hodin dostal jen tak navíc ke svému platu 500 Kč, upozornil mě na to, že dýško v restauracích bývá 10 procent, že tolik je slušnost.
Podívala jsem se na něj už trochu vytočená a říkám mu, že to vím, ale že hraje určitě roli i to, jaká je útrata. Když tam někdo nechá sto tisíc za velkou hostinu, tak jako má nechat dýško deset tisíc? Že by on a jeho kolegové každý odcházeli s částkou víc než tři tisíce? To asi ne, že, milý pane, dokončila jsem svůj argument.
Podívala jsem se na něj naposledy a řekla mu, že pokud se mu to nelíbí, nemusím mu dávat nic. To rychle shrábl peníze, poděkoval a utekl. Ostatních dvou členů personálu jsem se proto pro jistotu zeptala, zda svou pětistovku dostali. Prý ano a oba mi moc děkovali, že je to hezké, slušné a příjemné dýško. Tak já tedy nevím…
